F

Finanční kontrola v rámci strukturálních fondů je součástí systému finančního řízení, který zabezpečuje hospodaření s veřejnými prostředky. Mezi hlavní cíle finanční kontroly patří zejména prověřování, zda jsou dodržovány právní předpisy, zda je zajištěna ochrana veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům a zda nedochází k nehospodárnému, neúčelnému a neefektivnímu nakládání s veřejnými prostředky.

Státy Evropského hospodářského prostoru a Norské království zřídily finanční mechanismy ke snižování sociálních a hospodářských rozdílů v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Cílem těchto mechanismů je přispět financováním programů/projektů v prioritních odvětvích k posílení schopností nových členských států plně se účastnit vnitřního trhu rozšířeného EHP. Prioritními oblastmi je např. ochrana a obnova kulturního dědictví, ochrana životního prostředí, podpora soudnictví, zdravotnictví či péče o dítě a rozvoj lidských zdrojů. ČR může čerpat na jednotlivé projekty prostředky v souhrnné výši 105,8 mil. EUR a to pro období 2004 - 2009. Uvedené Finanční mechanismy stojí mimo politiku hospodářské a sociální soudržnosti EU a nejsou aktivitou Evropské unie. Nemají žádnou souvislost se strukturálními fondy EU.

Finanční plán projektu vypracovává konečný příjemce jako nedílnou součást projektové žádosti. V případě udělení podpory je součástí smlouvy o financování (uzavřené mezi řídicím orgánem a konečným příjemcem). Finanční plán projektů (i akcí u grantových schémat) obsahuje časový plán čerpání dotací v průběhu realizace projektu a dále dohodnutou výši spolufinancování z jednotlivých veřejných zdrojů (zdroje strukturálních fondů i ČR) a ze soukromých zdrojů žadatele. Finanční plán projektu musí vedle způsobilých výdajů (uznatelných nákladů) rovněž zahrnout i tzv. nezpůsobilé výdaje (neuznatelné náklady) projektu, které jsou vždy hrazeny ze zdrojů žadatele.

Jedná se o adresný popis umisťování prostředků z veřejných zdrojů v rámci jedné oblasti podpory (intervence). Je v něm popsáno rozdělení zdrojů mezi prostředky ze strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond), Fondu soudržnosti a národních zdrojů. Rozdělení národní části spolufinancování na zdroje centrální, regionální a místní je pouze indikativní a uvádí se v průměru za celou oblast podpory (intervence). Skladba zdrojů národního spolufinancování se u jednotlivých projektů může lišit v závislosti na zdrojích a dohodnuté struktuře spolufinancování jednotlivých konečných příjemců, resp. konečných uživatelů.

Finanční toky zobrazují cestu finančních prostředků od Evropské komise až ke konečnému příjemci / konečnému uživateli. Systém finančních toků prostředků z fondů EU je v období 2007—2013 založen na principu předfinancování ze státního rozpočtu. Řídícímu orgánu příslušného operačního programu jsou ze státního rozpočtu převedeny prostředky na financování schválených projektů. Realizátor projektu podá žádost o proplacení již uskutečněných výdajů, které jsou mu po schválení žádosti z prostředků řídícího orgánu proplaceny. V pravidelných cyklech jsou řídícím orgánem vystavovány souhrnné žádosti o doplnění prostředků ze zdrojů spravovaných Platebním a certifikačním orgánem. Platební a certifikační orgán pak v pravidelných intervalech žádá Evropskou komisi o doplnění prostředků na svém účtu. Ty následně převádí na účet řídícího orgánu, který projekty již dříve předfinancoval z prostředků státního rozpočtu přidělených příslušné rozpočtové kapitole. Z pohledu realizátora projektu tento systém znamená zrychlený přístup k proplacení podpory z fondů EU a z veřejných prostředků ČR, kdy nemusí čekat na peníze z Evropské unie, ale finanční zátěž spojenou se spolufinancováním projektů na sebe dočasně přebírá státní rozpočet.

Fond solidarity EU byl založen po záplavách, které v srpnu roku 2002 zpustošily střední Evrupu. Jeho pomoc je tudíž určena členským i přistupujícím státům, které jsou postiženy velkou přírodní katastrofou (konkrétně katastrofy, při nichž jsou odhadované škody vyšší než 0,6% HDP postiženého státu). Úkolem EUSF je poskytnutí rychlé a flexibilní finanční pomoci (např. hrazení nákladů na dočasné ubytování, provizorní opravy dopravních tepen), ale také preventivní opatření proti těmto přírodním katastrofám.

Fond soudržnosti, jinak také Kohezní fond, byl založen v roce 1993 k poskytování pomoci vybraným zemím EU. Oproti strukturálním fondům je jeho pomoc určena na přímé financování konkrétních velkých projektů v oblasti životního prostředí, rozvoje dopravy (transevropské dopravní sítě, podpora veřejné dopravy), nově i v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie. Členský stát má možnsot čerpat prostředky z Fondu soudržnosti pokud : jeho hrubý národní produkt na obyvatele (HNP) nepřekročí 90% průměru EU a má sestavený program vedoucí ke splnění podmínek hospodářského sbližování (tzv. konvergenční program).

Fondy předvstupní pomoci jsou určeny pro kandidátské země s cílem napomáhat jim při řešení konkrétních úkolů spojených s plněním podmínek pro vstup do Evropské unie. Předvstupní nástroje v České republice byly zaměřeny na vytvoření podmínek pro co nejrychlejší a nejefektivnější čerpání prostředků ze strukturálních fondů po jejím vstupu do EU. Cíle předvstupních nástrojů byly povětšinou naplněny spolu se vstupem ČR do Evropské unie. Po 1. květnu 2004 jejich projekty pouze dobíhaly. Česká republika využívala tři předvstupní nástroje. Jednalo se o programy Phare, ISPA a SAPARD. Pro současné kandidátské státy je od roku 2007 k dispozici nový nástroj IPA: Instrument for Pre accesion Assistance - Nástroj pro předvstupní pomoc.

FIFG patřil mezi strukturální fondy EU do roku 2006, od počátku programovacího období 2007—2013 již nespadá pod politiku HSS. Prostředky z tohoto fondu byly určeny především na rozvoj chovu ryb, modernizaci loďstva, ochranu některých přímořských oblastí, vybavení rybářských přístavů, výrobu a obchod s rybími výrobky nebo podporu výroby.