2.2.1. Zlepšování přístupu a návratu na trh práce pro osoby obtížně integrovatelné

21.04.2009:  
Osoby, které mají znevýhodněné postavení na trhu práce, se většinou vyznačují nízkou úrovní vzdělání, nedostatečnou motivací k jeho rozšiřování, málo podnětným sociálním zázemím a zdravotními problémy. Jednotlivé znevýhodněné skupiny však mají svá specifika, která budou zohledněna v následující analýze.

A) Dlouhodobě nezaměstnaní

V posledních letech se velmi výrazným problémem v České republice stává dlouhodobá (tj. déle než 1 rok trvající) a opakovaná nezaměstnanost. Problematickou se stává zejména kumulace těchto forem nezaměstnanosti v určitých sociálních vrstvách a věkových kategoriích.

V případě ČR se ukázalo, že ani v období ekonomického oživení podíl dlouhodobě nezaměstnaných - na rozdíl od ostatních skupin uchazečů o zaměstnání - neklesá. Od roku 1993 se z 18 % zvýšil v roce 2002 na 51 %. Podle údajů ČSÚ dosahoval v roce 1993 počet dlouhodobě nezaměstnaných 37,4 tisíce osob, v roce 1998 to bylo již 98,9 tisíce osob a v roce 2002 190,8 tisíce osob.

Graf: Struktura nezaměstnanosti podle délky nezaměstnanosti,1993-2001


graf
Zdroj: VŠPS, ČSÚ

Graf názorně ukazuje dlouhodobý trend rostoucího podílu dlouhodobé nezaměstnanosti na celkové nezaměstnanosti, popsaný v předešlém odstavci.

V následující tabulce je znázorněn přehled dlouhodobé nezaměstnanosti
v jednotlivých krajích (NUTS III) ČR ke konci roku 2002, včetně údajů o nejvyšší a nejnižší dosažené míře dlouhodobé nezaměstnanosti v okresech (NUTS IV) dle údajů ÚP.

Vzhledem k tomu, že data lze získávat ze dvou rozdílných zdrojů, ČSÚ a ÚP, jejichž používaná metodika se liší, údaje o podílu dlouhodobé nezaměstnanosti budou v následující tabulce nižší (pro ČR dle ČSÚ 51 %, dle ÚP 37,2 %). ČSÚ používá metodu VŠPS, ÚP vycházejí z počtu evidovaných uchazečů o zaměstnání. Jelikož statistiky ČSÚ (VŠPS) umožňují mezinárodní srovnání a statistiky MPSV jsou zase vhodnější pro potřeby analýzy trhu práce na národní úrovni, uvádíme v zájmu objektivity údaje z obou zdrojů.

Tabulka č. 6: Přehled dlouhodobé nezaměstnanosti podle krajů, údaje ke konci roku 2002

 

Míra nezaměstnanosti v %

Podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkovém počtu nezaměstnaných v %

Počet dlouhodobě nezaměstnaných

Okres s nejvyšším % dlouhodobě nezaměstnaných v kraji

Okres s nejnižším % dlouhodobě nezaměstnaných v kraji

Kraj

         

Praha

3,7

23,3

5 515

Praha 7 - 29,7

Praha 5 - 13,8

Středočeský kraj

7,2

32,1

13 422

Kladno 40,3

Benešov 12,7

Jihočeský kraj

6,7

25

5 288

Strakonice,
Český Krumlov 32,8

České Budějovice 17,9

Plzeňský kraj

7,1

31,8

6 431

Tachov 40

Plzeň-jih 23,7

Karlovarský kraj

10,1

38,1

6 132

Karlovy Vary 42,6

Cheb 24,4

Ústecký kraj

17,1

47,6

35 109

Most 57,7

Litoměřice 37,6

Liberecký kraj

8,7

30,1

5 825

Liberec 33

Česká Lípa 26,2

Královéhradecký kraj

7,3

25,8

5 290

Trutnov 30,1

Rychnov n. K. 18,9

Pardubický kraj

8,7

31,3

6 916

Svitavy 38,2

Pardubice 23,1

Vysočina

8,3

29,8

6 428

Třebíč 33,8

Pelhřimov 13, 9

Jihomoravský kraj

11,2

35,5

22 659

Hodonín 40

Znojmo 29,1

Zlínský kraj

10,2

33,2

9 866

Vsetín 38,6

Uherské Hradiště 29,2

Moravskoslezský kraj

15,9

46,6

47 169

Karviná 53,7

Frýdek-Místek 39,9

Olomoucký kraj

12,2

38,8

15 277

Přerov 42,7

Jeseník 32,0

Celkem ČR

9,8

37,2

191 327

   

Zdroj: MPSV - SSZ, Statistická ročenka trhu práce v ČR 2002; ÚP Praha

Pokud jde o vzdělanostní úroveň, největší pravděpodobnost setrvat v dlouhodobé nezaměstnanosti mají osoby se základním vzděláním
(z celkového počtu nezaměstnaných se základním vzděláním je 67 % dlouhodobě nezaměstnaných).

Typickou charakteristikou dlouhodobě nezaměstnaných je jejich nízké vzdělání, kdy podle VŠPS ČSÚ 77 % dlouhodobě nezaměstnaných mělo základní vzdělání nebo střední vzdělání bez maturity. V roce 2002 mělo 32 % dlouhodobě nezaměstnaných vzdělání základní a 45 % vzdělání střední bez maturity. Střední vzdělání s maturitou mělo 20 % a vysokoškolské vzdělání 3 % dlouhodobě nezaměstnaných.

Nízká úroveň výchozího vzdělání ztěžuje také možnosti získání dalších odborností uplatnitelných na trhu práce. Při neexistenci specifických opatření, která by podporovala přístup dlouhodobě nezaměstnaných k dalšímu vzdělávání, je účast této skupiny na rekvalifikačních programech úřadů práce naprosto nedostatečná (viz 2.2.5.).

Z hlediska podílu dlouhodobě nezaměstnaných mužů a žen jsou dlouhodobou nezaměstnaností ohroženy více ženy. Podíl žen nezaměstnaných déle než 12 měsíců se pohybuje kolem 55 %.

Rovněž zdravotní postižení je výrazným handicapem na trhu práce, neboť v roce 2001 byly podle ÚP přibližně dvě třetiny nezaměstnaných osob se ZP bez zaměstnání déle než 12 měsíců.

Hlavní bariéry v přístupu na trh práce:

  • Největším problémem je kumulace různých typů znevýhodnění, která se koncentrují do dlouhodobé nezaměstnanosti (nízká kvalifikace, ZP, věk). Převládajícím znakem u skupiny dlouhodobě nezaměstnaných se však stává nízká úroveň vzdělání.
  • Nedostatečná motivace pracovat způsobená stávajícím nastavením systému sociální péče.
  • Nedostatečná realizace regionálního a místního partnerství s následkem nedostatku odpovídajících kvalifikačních programů šitých na míru konkrétním požadavkům regionálních zaměstnavatelů.

Směry řešení v rámci II. kola Iniciativy Společenství EQUAL:

  • Základem řešení je cílené a individualizované poradenství podněcující motivaci a aktivizaci každého jednotlivce včetně specializovaných kvalifikačních aktivit šitých na míru vedoucích k jeho zaměstnání a ke zvýšení zaměstnanosti. Současně je nezbytné nastavit sociální systém tak, aby se nezaměstnaným vyplácelo pracovat.

B) Starší osoby

Projevy stárnutí populace, které již po určitou dobu probíhají, se od devadesátých let začaly dynamizovat a vyhlídky do budoucna jsou ještě méně příznivé. V současné době je podíl osob ve věku 50 - 65 let na celkovém počtu obyvatelstva 20 %; jejich procento z pracovní síly v národním hospodářství dosahuje hodnoty 23 %. Podíl nezaměstnaných osob ve věku 50 - 65 let od roku 1993 výrazně rostl z 12 % na 17 % v roce 2002 a zatímco jejich počet v roce 1993 byl 27,3 tisíc, tak v roce 2002 dosáhl počtu 65,9 tisíc osob. Z hlediska situace starších mužů a žen je počet nezaměstnaných v této věkové skupině spíše vyrovnaný.

Ekonomická aktivita věkové skupiny 50 - 65 let v letech 1993 - 2000 vzrostla o 16 % (především z důvodu prodlužující se věkové hranice pro odchod do důchodu), zatímco podíl žen na této věkové skupině (zřejmě s možností využívání institutu předčasného odchodu do důchodu) má klesající trend (mezi léty 1995 a 2000 klesl z 52,7 % na 44,8 %). Míra nezaměstnanosti osob ve věku nad 50 let v současné době nepřevyšuje obecnou míru nezaměstnanosti - podle ČSÚ 5,2 %, podle ÚP kolem 8 %. Poměrně vysoká ekonomická aktivita této věkové kategorie totiž míru nezaměstnanosti snižuje. Mnoho osob starších 50 let dalo také přednost předčasnému odchodu do důchodu před hledáním práce. Dá se však očekávat, že s trendem stárnutí obyvatelstva a se stále více dynamickým charakterem hospodářství, které bude založené na moderních technologiích, bude pro starší osoby obtížnější získat zaměstnání. Míra nezaměstnanosti starších osob se může zvyšovat i v důsledku zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu, protože ještě vyšší věk bude znamenat menší šance při uplatnění na trhu práce.

Tabulka č. 7 ukazuje podíl osob starších 50 let na registrované nezaměstnanosti v jednotlivých krajích a v okresech, kde je situace nejlepší, respektive nejhorší. Mezi jednotlivými kraji nejsou výraznější rozdíly, na rozdíl od okresů, kde je vyšší podíl nezaměstnaných starších osob v místech s nižší nezaměstnaností a naopak. Podíl žen na počtu nezaměstnaných starších 50 let je mírně pod 50 %, nicméně to neznamená, že je jejich postavení při hledání práce lepší než u mužů. Kvůli horším vyhlídkám na získání práce starší ženy častěji předčasně odcházejí do důchodu, čímž se snižuje počet starších nezaměstnaných žen.

Tabulka č. 7: Přehled nezaměstnanosti osob nad 50 let podle krajů, stav ke konci roku 2002

 

Míra nezaměstnanosti v %

Podíl osob nad 50 let na celkovém počtu nezaměstnaných v %

Podíl žen na nezaměstnaných starších 50 let

Okres s nejvyšším % nezaměstnaných nad 50 let v kraji

Okres s nejnižším % nezaměstnaných nad 50 let v kraji

Kraj

         

Praha

3,7

23,8

49,9

Praha 1 - 29,6

Praha 5 - 18,5

Středočeský kraj

7,2

20,3

50,0

Praha - západ - 25,6

Kladno, Benešov 18,3

Jihočeský kraj

6,7

18,4

48,4

Č. Krumlov - 20,6

Č. Budějovice - 16,1

Plzeňský kraj

7,1

21,3

45,3

Rokycany - 24,2

Plzeň - sever -20

Karlovarský kraj

10,1

18,7

43,3

Cheb - 22,9

Sokolov - 14,6

Ústecký kraj

17,1

18,1

48,7

Litoměřice - 20,6

Most - 15,8

Liberecký kraj

8,7

19,6

48,1

Liberec - 23,1

Jablonec n. N. - 13,5

Královéhradecký kraj

7,3

19,6

48,3

Trutnov - 22,8

Náchod - 16,5

Pardubický kraj

8,7

20,3

46,3

Pardubice - 22,4

Ústí n. O. -18,6

Vysočina

8,3

17,8

49,0

Havlíčkův Brod - 20,9

Žďár n. Sázavou - 15,0

Jihomoravský kraj

11,2

18,9

45,2

Znojmo - 21,5

Hodonín - 17,2

Zlínský kraj

10,2

19,9

43,3

Uherské Hradiště - 20,9

Kroměříž 17,8

Moravskoslezský kraj

15,9

19,1

46,6

Frýdek-Místek - 22,0

Opava - 17,5

Olomoucký kraj

12,2

19,7

45,5

Olomouc - 20,6

Šumperk - 17,7

Celkem ČR

9,8

19,4

46,9

   

Zdroj: MPSV - SSZ; ÚP Praha

Možnost pracovního umístění osob vyšší věkové kategorie je závislá na kvalifikaci a schopnosti adaptovat se na současné požadavky trhu práce. Zaměstnavatelé v současné době většinou považují nezaměstnané osoby starší 50 let za méně flexibilní, neochotné se vzdělávat a obecně odmítající jakékoliv profesní změny.

Uchazeči v této věkové kategorii jsou většinou méně adaptabilní na nové požadavky trhu práce a mají malý zájem o rekvalifikaci, mají z rekvalifikace strach, neboť jim připomíná učení ve školních lavicích. Zaměstnavatelé navíc nedůvěřují starším rekvalifikovaným uchazečům a upřednostňují absolventy škol a učilišť s praxí v oboru a mladší rekvalifikované před staršími. Ze strany úřadů práce je rekvalifikace těmto uchazečům nabízena méně z důvodů vysoké pravděpodobnosti její neúspěšnosti - uchazeči si nevěří, nejsou ochotni na sobě pracovat.

Zaměstnavatelé při přijímaní nových pracovníků dávají přednost mladším věkovým skupinám. Důvodů je hned několik. U věkově starších zaměstnanců jsou předpokládány vyšší mzdové nároky na platové zařazení vyplývající z délky dosavadní praxe, často nežádoucí návyky dosažené během celoživotní pracovní kariéry, zdravotní problémy znamenající omezení v možnostech jejich pracovního zařazení. Celoživotní setrvání v jediné profesi, na jednom pracovním místě mnohdy způsobilo (i přes dlouhodobou praxi) omezené pracovní dovednosti a zkušenosti.

Úřady práce se obecně setkávají s neochotou zaměstnavatelů jakkoli upravovat pracovní dobu. Zaměstnavatelů umožňujících zkrácení pracovní doby je poměrně málo. Možnosti zaměstnávat na jednom pracovním místě více zaměstnanců se zkráceným úvazkem se v praxi nevyužívá, ačkoli zkrácené pracovní úvazky jsou z hlediska starších osob nadějnou cestou postupného odchodu do důchodu a pro zaměstnavatele mohou být přínosem pro zachování kontinuity pracovní činnosti a zapracování mladého pracovníka. Zaměstnavatelé, kteří takové podmínky pro zaměstnávání vytvoří, by měli být státem podporováni. Vzhledem k často neefektivnímu vynakládání prostředků v minulosti je však nutné předem posuzovat úspěšnost a efektivnost takto přímo i nepřímo vynaložených finančních prostředků.

Hlavní bariéry v přístupu na trh práce:

Rizikovost této skupiny spočívá ve skutečnosti, že pokud jsou pracovníci v této věkové kategorii uvolněni ze zaměstnání, je ve většině případů velmi obtížné je znovu zařazovat do pracovního procesu. Obtíže při jejich zaměstnávání vznikají zejména proto, že mezi těmito uchazeči je v porovnání s mladší generací, která má vlivem vývoje společnosti vedoucím k vyšší vzdělanosti mladších věkových skupin vyšší dosažené vzdělání, nemalý podíl uchazečů s nízkou kvalifikací, uchazečů se zdravotními problémy a s málo žádanou profesí na trhu práce.

  • Mezi hlavní bariéry patří i nedostatek odpovídající nabídky vhodné rekvalifikace pro věkově starší osoby.
  • Překážkou je nedostatek informací a preventivních opatření v oblasti získání nových požadovaných dovedností a odborných znalostí pro udržení se v zaměstnání nebo přípravě na další zaměstnání.

Směry řešení v rámci II. kola Iniciativy Společenství EQUAL:

  • Důležité je zajištění poradenství pro starší osoby s kvalifikovaným doprovodem při setrvání (udržení) v zaměstnání nebo hledání zaměstnání a dále podpora zaměstnavatelů ochotných zaměstnávat starší osoby na kratší pracovní úvazky vytvářením pracovních a právních podmínek.
  • Podpora motivace starších lidí, aby zůstávali déle v pracovním procesu.
  • Podpora motivace zaměstnavatelů, aby nepropouštěli starší pracovníky a naopak vytvořili příznivější podmínky pro setrvání starších pracovníků v zaměstnání a jejich přijímání do zaměstnání.
  • Řešení problémů diskriminace na pracovištích a na trhu práce v závislosti na věku lidí.

C) Absolventi škol

Mladí lidé velmi často nemají ujasněn svůj žebříček životních hodnot, jsou snadněji ovlivnitelní, rychle se přizpůsobí a zvyknou si na život bez pravidelné docházky do práce a plnění povinností. S prodlužující se dobou evidence narůstají nežádoucí důsledky jako je výrazně snížená motivace pracovat, vzrůstající apatie a ztráta sebedůvěry, včetně poklesu aktivity při samostatném vyhledávání pracovních příležitostí, snížení uplatnitelnosti na trhu práce ztrátou odborných a teoretických znalostí a dovedností získaných studiem, nebezpečný vzor pro ostatní vrstevníky či působení v šedé ekonomice.

Míra nezaměstnanosti mladých lidí je trvale vysoká a více než dvojnásobně překračuje průměrnou míru nezaměstnanosti. Je nutné zdůraznit, že důvodem vysoké míry nezaměstnanosti je nízké zastoupení mladých lidí mezi ekonomicky aktivními i z důvodu studia nebo přípravy na povolání. K 30. 9. 2002 bylo na úřadech práce evidováno 74 836 absolventů a mladistvých (tj. 15,2 %). V roce 2002 byl jejich průměrný měsíční počet 59,0 tisíc. Nejpočetnější skupinu absolventů škol a mladistvých představovali podle šetření ze září 2002 vyučení (33,1 %) a absolventi SOŠ s maturitou (26,2 %). Nejrizikovější skupinou vstupující na trh práce jsou mladiství s dokončenou či nedokončenou základní nebo speciální školou (7,6 %). V následující tabulce je uvedeno, jak se absolventi a mladiství podílejí na celkové nezaměstnanosti v jednotlivých krajích. Z tohoto hlediska je situace nejhorší v kraji Vysočina, v krajích Moravskoslezském, Jihočeském a Zlínském, což vyplývá jak z nevhodné struktury středního školství (např. kraj Moravskoslezský), tak z venkovského charakteru osídlení kraje (např. Vysočina). V tabulce nejsou zachyceny údaje o situaci absolventek a mladistvých ženách vzhledem k tomu, že tyto údaje nejsou dostupné.

Tabulka č. 8: Podíl absolventů a mladistvých na nezaměstnanosti podle krajů, stav ke konci roku 2002

 

Míra nezaměstnanosti v %

Podíl absolventů a mladistvých z celkového počtu nezaměstnaných v %

Okres s nejvyšším % nezaměstnaných absolventů a mladistvích v kraji

Okres s nejnižším % nezaměstnaných absolventů a mladistvích v kraji

Kraj

       

Praha

3,7

9,0

Praha 5 - 11,8

Praha 1 - 5,7

Středočeský kraj

7,2

12,1

Benešov - 15,9

Mělník - 9,8

Jihočeský kraj

6,7

13,3

České Budějovice - 15,8

Prachatice - 10,9

Plzeňský kraj

7,1

10,2

Plzeň-sever - 11,9

Tachov - 7,6

Karlovarský kraj

10,1

10,7

Karlovy Vary - 11,5

Sokolov - 10,1

Ústecký kraj

17,1

8,8

Litoměřice - 14,0

Louny 6,9

Liberecký kraj

8,7

11,3

Jablonec n. N. - 15,0

Česká Lípa - 9,4

Královéhradecký kraj

7,3

11,6

Náchod - 14,2

Hradec Králové - 9,7

Pardubický kraj

8,7

11,5

Pardubice - 12,5

Svitavy, Ústí n. O. - 10,9

Vysočina

8,3

14,4

Pelhřimov - 17,5

Třebíč - 13,7

Jihomoravský kraj

11,2

11,1

Hodonín 13,5

Znojmo - 9,1

Zlínský kraj

10,2

13,2

Kroměříž - 17,1

Zlín - 9,6

Moravskoslezský kraj

15,9

13,4

Karviná - 18,0

Bruntál - 8,4

Olomoucký kraj

12,2

12,3

Přerov - 15,6

Jeseník - 9,8

Celkem ČR

9,8

11,6

   

Zdroj: MPSV - SSZ; ÚP Praha

Určitý vliv na nezaměstnanost absolventů má nedostatečná pružnost školského systému ve vztahu k potřebám trhu práce. Výrazné problémy jsou v oborových strukturách středního školství Ústeckého a Moravskoslezského kraje, kde je také nejvyšší míra nezaměstnanosti absolventů středních škol. Poměrně vysoká je i nezaměstnanost absolventů v Olomouckém kraji. V neposlední řadě je pro absolventy velkým problémem, že praxe je součástí výuky jen v nedostatečné míře. Například více než 50 % učňů v průběhu vyučení vůbec nevstoupí do reálného pracovního prostředí. Je rovněž nutné, aby obsah a metoda výuky podporovaly schopnosti absolventů jako jsou všeobecné znalosti, flexibilita, týmová práce, neboť právě tyto schopnosti jsou dnes vyžadovány zaměstnavateli.

Velkou nevýhodou na straně absolventů je absence praxe, která většinou způsobuje v prvních měsících nástupu do zaměstnání nižší výkonnost.

Další překážkou pro uplatnění na trhu práce zejména pro ženy je pravděpodobnost odchodu na rodičovskou dovolenou.

K úspěšnému podnikání nemají absolventi vstupující na trh práce ve většině případů schopnost rychlé orientace na trhu, dostatečný přehled, kontakty a potřebný finanční kapitál. Chybí jim rovněž nezbytná praxe v oboru, která je u řady podnikatelských aktivit podmínkou k vydání živnostenského oprávnění.

Hlavní bariéry v přístupu na trh práce:

  • Velkou nevýhodou na straně absolventů škol je nedostatek, často absence odborné praxe, která způsobuje nižší výkonnost a tím i nižší mzdové ohodnocení než absolventi očekávají.
  • Bariérou se zejména u žen stává pravděpodobnost odchodu na rodičovskou dovolenou, včetně následné péče o děti.
  • Mezi překážky patří i pomalá reakce vzdělávací soustavy (zejména základních a středních škol) na současné i očekávané společenské potřeby a nedostatečná angažovanost sociálních partnerů, což vede mj. k tomu, že kvalifikační struktura absolventů škol neodpovídá trhem požadované kvalifikační struktuře.

Směry řešení v rámci II. kola Iniciativy Společenství EQUAL:

  • Podpora získávání tzv. klíčových kompetencí v rámci počátečního vzdělávání (znalost cizích jazyků, IT atd.).
  • Důležitou roli v profesní orientaci mladých lidí sehrávají kvalitní služby systému kariérového poradenství již během studia a poradenský systém služeb zaměstnanosti po jeho ukončení. Cílem tohoto směru řešení je tedy dobrá informovanost.
  • Nastavení sociálního systému tak, aby nemotivoval absolventy k setrvání mimo pracovní trh.

D) Nízkokvalifikovaní

Problémovou skupinou jsou nezaměstnaní bez vzdělání či se vzděláním základním, kteří tvoří 1/3 osob v evidenci úřadů práce.

Míra nezaměstnanosti této vzdělanostní skupiny od roku 1993 strmě roste - dle ÚP ke konci roku 2002 činila 32,1 %. Míra nezaměstnanosti nízkokvalifikovaných osob na úrovni jednotlivých krajů se pohybuje v rozmezí 20,1 - 48,8 %.

Následující graf ukazuje nepříznivý trend růstu míry nezaměstnanosti osob se základním vzděláním podle údajů ČSÚ. Míry nezaměstnanosti jsou vzhledem k jiné metodice nižší, také zde není zachycena skupina osob bez vzdělání.

Graf: Míra nezaměstnanosti dle vzdělání v letech 1993 - 2002


graf

Zdroj: VŠPS, ČSÚ; MPSV - SSZ

Přehled podílu nezaměstnaných osob bez ukončeného vzdělání a se základním vzděláním podle jednotlivých krajů je uvedena v následující tabulce, přičemž rozdíly v podílu nezaměstnaných osob s nízkou kvalifikací v rámci jednotlivých krajů jsou důsledkem disproporcí v kvalifikačně-profesní struktuře vzniklých v jednotlivých regionech v důsledku koncentrace určitých odvětví těžkého průmyslu. Ženy jsou zastoupeny v této skupině nezaměstnaných lehce nadprůměrně (kromě Karlovarského kraje), v krajích s vysokou nezaměstnaností je podíl žen nižší.

Tabulka č. 9: Přehled podílu osob bez ukončeného vzdělání a se základním vzděláním podle krajů, stav ke konci 2002

Kraj

Míra nezaměstnanosti v %

Podíl nezaměstnaných s nízkou kvalifikací v %

Podíl žen na nezaměstnaných s nízkou kvalifikací v %

Okres s nejvyšším % nezaměstnaných s nízkou kvalifikací v kraji

Okres s nejnižším % nezaměstnaných s nízkou kvalifikací v kraji

Komentář

Praha

3,7

20,1

52,9

Praha 7 - 30,7

Praha 6 - 15,4

Jde o jeden z nejnižších podílů v ČR.

Středočeský kraj

7,2

33,4

54,4

Kladno - 43,1

Benešov - 20,5

 

Jihočeský kraj

6,7

28,5

54,3

Český Krumlov - 41,1

Tábor - 22,0

 

Plzeňský kraj

7,1

33,1

51,1

Tachov - 43,4

Klatovy - 29,0

 

Karlovarský kraj

10,1

48,8

45,8

Sokolov - 55,8

Cheb - 42,6

Jde o vůbec nejvyšší podíl v ČR.

Ústecký kraj

17,1

43,3

50,2

Teplice - 47,2

Litoměřice 33,3

 

Liberecký kraj

8,7

34,8

51,4

Česká Lípa - 40,3

Semily - 25,6

 

Královéhradecký kraj

7,3

29,5

51,1

Náchod - 32,1

Rychnov nad Kněžnou - 28,0

 

Pardubický kraj

8,7

27,5

51,4

Ústí n. O. - 30,6

Svitavy - 25,9

 

Vysočina

8,3

20,9

55,5

Jihlava - 26,5

Žďár n. S. - 17,2

Jde o jeden z nejnižších podílů v ČR.

Jihomoravský kraj

11,2

27,6

53,4

Břeclav - 30,9

Blansko 23,3

 

Zlínský kraj

10,2

22,3

53,4

Zlín, Kroměříž - 23,0

Uherské Hradiště 21,3

 

Moravskoslezský kraj

15,9

31,8

50,3

Ostrava-město - 36,7

Frýdek-Místek - 22,1

Ovlivněno bývalou strukturou průmyslu pro nekvalifikované.

Olomoucký kraj

12,2

27,9

51,1

Jeseník - 33,8

Olomouc, Prostějov - 26,3

 

Celkem ČR

9,8

31,5

51,4

     

Zdroj: MPSV - SSZ; ÚP Praha

Důsledkem nízké kvalifikace není jen omezený přístup k pracovním místům vyžadujícím alespoň základní profesní přípravu, ale i nepříznivé sociální důsledky v podobě neschopnosti samostatného řešení problémů a spoléhaní se na vnější pomoc. V některých případech mají nízkokvalifikované osoby i nereálné mzdové požadavky, zejména pokud se jedná o osoby, které měly dlouhodobě finančně výhodné pracovní místo v odvětví hornictví a hutnictví. Tyto osoby pak díky nastavení sociálního systému umožňujícímu relativně snadnou dostupnost některých typů sociálních dávek dávají často přednost těmto sociálním dávkám před uplatněním se na trhu práce.

Specifickým problémem je mládež s pouhým základním vzděláním, tedy osoby, které předčasně odešli ze vzdělávacího procesu. Možnosti, které v současné době vzdělávací systém k doplnění vzdělání nabízí, nejsou zpravidla přitažlivé z časových a organizačních důvodů nebo nejsou snadno plošně dostupné.

Za skupiny, které jsou nejvíce ohroženy předčasným ukončením vzdělávání, lze označit:

  • žáky základních škol, kteří pocházejí ze sociálně slabých či sociálně narušených rodin, respektive z odlišného sociokulturního prostředí
  • žáky středních škol, kteří se špatně orientují v představách o budoucím povolání nebo během svého studia naráží na přílišnou náročnost studia ve zvolených maturitních oborech.

Tabulka č. 10: Rozsah ohrožených skupin žáků a mladých uchazečů o zaměstnání v populaci.

Kategorie

Počet

Muži

Ženy

Žáci ohrožení ukončením povinné školní docházky dříve než v 9. ročníku

4 % z celkového počtu chlapců (žáků ZŠ)

3 % z celkového počtu dívek (žáků ZŠ)

Žáci učilišť (dvouleté obory pro žáky s nedokončenou devítiletou školní docházkou)

0,7 % z populačního ročníku

0,5 % z populačního ročníku

Žáci, kteří předčasně ukončí tříleté obory na SOU

1,5 % z celkového počtu chlapců

0,9 % z celkového počtu dívek

Žáci, kteří předčasně ukončí čtyřleté obory na SOU, SOŠ, ISŠ

1,9 % z celkového počtu chlapců

0,8 % z celkového počtu dívek

Žáci, kteří na žádnou SŠ nepřešli, tj. žáci se základním vzděláním

1,2 % z populačního ročníku

0,9 % z populačního ročníku

Mladí uchazeči o zaměstnání

2,3 % z populace 15 - 17 let

2,1 % z populace 15 - 17 let

Zdroj: Šetření NÚOV v rámci přípravy projektu pro I. kolo Iniciativy Společenství EQUAL, 2002.

Výuka na základních a středních školách je často zatížena předáváním velkého množství informací bez zjevných souvislostí a příkladů jejich možného využití v praktickém životě, a proto nevede žáky k aktivizaci. Není dostatečně citlivě přistupováno k individuálním potřebám žáků, schází aktivní zapojení vyučujících a výchovných pracovníků do oživení výchovně vzdělávacího procesu. Někteří žáci pak nemají žádnou motivaci, proč by měli ve vzdělávacím procesu setrvávat. Vyučovací předměty zaměřené na zlepšení orientace na trhu práce nejsou zatím zavedeny v dostatečné míře a kvalitě, jsou však nezbytné pro vytvoření reálné představy žáků a studentů o jejich budoucím povolání. Je též nezbytné, aby i rodiče aktivně působili ve spolupráci se školou na zlepšení profesní orientace svých dětí.

V případě, že se k nedostatečné kvalifikaci přidruží další znevýhodnění, stává se tato skupina osob prakticky nezaměstnatelnou. Podle odhadů má z celkového počtu nezaměstnaných nekvalifikovaných uchazečů 14,9 % zdravotní postižení a 12 % pečuje o děti do 15 let nebo o TZP člena rodiny. Nízkokvalifikovaní uchazeči o zaměstnání mají problémy nejen se získáním zaměstnání, ale i s dlouhodobějším setrváním v něm. Opakovaně, třikrát a vícekrát, vstoupilo do evidence ÚP 43 % z jejich počtu.

Všechny dostupné prameny potvrzují skutečnost, že špatné postavení nekvalifikovaných uchazečů na trhu práce vyplývá z nedostatku vhodných pracovních míst a zejména z výra