2.3.4. Rovné příležitosti mužů a žen na trhu práce (PILÍŘ 4)

21.04.2009:  

V roce 1998 vláda přijala programový dokument "Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen", jehož naplňování je každoročně vyhodnocováno a opatření v něm uvedená jsou aktualizovány. Koordinaci příslušných aktivit zajišťuje ministerstvo práce a sociálních věcí. V roce 2001 vláda, vědoma si významu prosazování rovnosti žen a mužů, zřídila Radu vlády pro rovné příležitosti žen a mužů jako svůj poradní orgán. V Radě je zastoupena státní správa (náměstci a náměstkyně ministrů), odbory, zaměstnavatelé, nestátní neziskové organizace. Postavení stálých hostů mají hejtmani, předsedkyně Stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti a zástupkyně Svazu měst a obcí. V rámci aplikace gender mainstreamingu ve všech oblastech má od roku 2002 každé ministerstvo vlastní resortní programový dokument obsahující priority a postupy při prosazování rovnosti žen a mužů. Od ledna 2002 na každém ministerstvu bylo zřízeno pracovní místo pro odborníka na prosazování rovnosti mužů a žen.

Kromě vládních struktur na prosazování rovnosti mužů a žen pracují o orgány odborů (Výbor pro rovnost Českomoravské konfederace odborových svazů), zaměstnavatelů (aktivity Svazu průmyslu a dopravy) a nestátní neziskové organizace. Z nestátních neziskových organizací se jedná zejména o cca 20 organizací sdružených v Asociaci pro rovné příležitosti, Český svaz žen a Unie katolických žen. Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 byla v Poslanecké sněmovně při ustavování jejích orgánů zřízena Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti.

Významné legislativní změny ve prospěch prosazování rovnosti mužů a žen se uskutečnily v letech 1999 - 2003 zejména v zákoníku práce, zákonech o odměňování, v zákoně o zaměstnanosti a v občanském soudním řádu. V současné době je v Parlamentu ČR projednávána novela zákoníku práce, která dále tuto problematiku zpřesňuje v souladu s novými evropskými směrnicemi. Podpora rovných příležitostí je také zapracována do základních dokumentů politiky zaměstnanosti jako je Národní plán zaměstnanosti a Národní akční plán zaměstnanosti na rok 2001 a navazující Národní akční plány zaměstnanosti pro roky 2002 a 2003. Opatření jsou zaměřena na vytváření rovných podmínek pro uplatnění žen a mužů na trhu práce.

V rámci aktivní politiky zaměstnanosti je část opatření specificky zaměřená na ženy. Účast žen na jednotlivých programech je relativně úspěšná, jde zejména o využívání rekvalifikačních kurzů, v nichž je míra účasti žen vyšší než mužů. Kromě běžných rekvalifikací jsou pořádány i kurzy pro ženy vracející se po rodičovské dovolené do zaměstnání. V praxi však existují určité nesoulady v podmínkách, které pro určité skupiny žen, zejména v průběhu rodičovské dovolené a žen s malými dětmi nezajišťují dostatečnou možnost účasti na vzdělávání. Zvláštní podporu pak potřebují nízkokvalifikované ženy s malými dětmi, jejichž uplatnění na trhu práce je velmi obtížné a stimulace ke zvýšení kvalifikace nízká.

Nízká míra využívání pružných pracovních úvazků působí jako jedna z barier pro postupnou integraci žen s malými dětmi vracejících se na trh práce. Cíl na jejich rozšíření je formulován v Plánu zaměstnanosti i v národním akčním plánu zaměstnanosti. Zůstává však pouhou deklarací, protože není rozpracován do podoby realizovatelných kroků např. v oblasti poradenství, finančních stimulů apod.

Programy zlepšující dostupnost podpůrných služeb, kterých by mohly rodiny zaměstnaných matek využívat, jsou málo rozvinuty. Zde by mělo dojít k rozšíření variability sociálních služeb a jejich individualizaci v rámci aktivit místní samosprávy, sociálního a neziskového sektoru. Problémem je zatím nízká úroveň spolupráce mezi neziskovým sektorem a státní správou, včetně dostatečných finančních zdrojů a adekvátního informačního systému.