2.2.1.1.Stav podnikání a konkurenceschopnost průmyslových odvětví

09.02.2009:

Na základě kvalifikovaných odhadů výkonnost české ekonomiky v roce 2001 v paritě kupní síly dosáhla cca 60 % průměru zemí EU, ovšem vůči nejvyspělejším zemím (Spolková republika Německo, Rakousko, Skandinávské země) je tento odstup daleko vyšší.

Stav podnikání a konkurenceschopnost odvětví DM (výroba dopravních prostředků) a DL (výroba elektrických a optických přístrojů) jsou na velmi dobré úrovni a neustále se zlepšují. Regionální nevyrovnanost odvětví DM bude dále prohloubena budováním nových kapacit ve Středočeském kraji. Prvořadým úkolem v tomto odvětví bude nutnost zajistit rozvoj subdodavatelských firem pro automobilový průmysl zejména v příhraničních oblastech, kde toto odvětví nemá významné zastoupení. V odvětví DL byl průběh restrukturalizace nejrychlejší. Nejdůležitější změny v organizační a výrobní struktuře byly provedeny v první polovině devadesátých let. Současně se zánikem části velkých podniků vznikaly nové, zejména malé a střední podniky, jejichž výrobní sortiment je konkurenceschopný jak na tuzemském, tak i na trzích zahraničních. Na vývoj odvětví má příznivý vliv i vstup zahraničního kapitálu. Podíl tohoto odvětví na celkových tržbách zpracovatelského průmyslu od roku 1995 neustále roste a blíží se podílu, který toto odvětví zaujímá v EU.

Ke zvýšení konkurenceschopnosti některých výrobků v odvětví DK (výroba strojů a zařízení) je třeba dosáhnout zlepšení jejich kvality a snížení výrobních nákladů. Znamená to podporovat výzkum a vývoj, kontrolu jakosti, zavádění nových technologií. Výrobci musí optimalizovat výrobní procesy, dosáhnout snížení stavu zásob a snížení energetické náročnosti.

Značnou komparativní nevýhodou české chemie (odvětví DG, DHa částDF) je téměř úplná závislost na dovozu ropy, což se při každém výkyvu její ceny směrem nahoru negativně projeví v hospodaření podniků. Naopak pozitivně lze hodnotit, že v nejbližších letech (2002 - 2003) bude dokončeno několik klíčových investic, zejména v petrochemii, které zvýší naši konkurenceschopnost na evropském trhu. Kladně lze rovněž ocenit úspěšně pokračující proces harmonizace chemické a ekologické legislativy s ES, především v oblasti nebezpečných látek a IPPC. Tyto procesy sice finančně zatíží zejména podnikovou sféru, současně však odstraní možné problémy v této oblasti při vstupu do Evropské unie.

Podnikání ve spotřebním průmyslu (odvětví DB a DC) je realizováno téměř výlučně v privátním sektoru. Je ovlivněno nedostatkem finančních prostředků na pořízení dlouhodobého investičního majetku. Nedostatečná vybavenost investičním kapitálem patří k hlavním příčinám zaostávání produktivity práce.

V tomto sektoru podíl nákladů práce na přidané hodnotě ve středních a velkých podnicích dosáhl v ČR 60 % a je příznivější než v tak vyspělých zemích jako je Německo či Velká Británie. Významným rozvojovým faktorem pro všechna odvětví průmyslu jsou přímé zahraniční investice. Jejich příliv specificky do textilního průmyslu činil v období 1993 až 2000 cca 8,5 mld. Kč. Očekává se, že trend přílivu zahraničních přímých investic do tohoto odvětví se udrží i v následujícím období. Významný vliv na modernizaci výroby a zavádění nových technologií mají poskytnuté investiční pobídky a to nejen zahraničním, ale i domácím investorům.

Také konkurenceschopnost v dřevozpracujícím (DD) a nábytkářském průmyslu (DN) je ve srovnání s EU nižší. V současnosti tato odvětví dosahují cca 30 až 36 % úrovně Rakouska nebo Německa v produktivitě práce při započítání upravené parity kupní síly. Rozhodující příčinou je nedostatečná vybavenost moderními zařízeními a technologiemi, zejména v dřevozpracujícím průmyslu, problémy v marketingu, nedostatek kapitálu k pořízení nových produktivních investic, nevyhovující infrastruktura v regionech a nekvalitní služby.

Konkurenceschopnost potravinářského a tabákového průmyslu DAmá vzestupný trend. Export do EU vykazuje vyšší dynamiku než zpracovatelský průmysl jako celek. Ke zvýšení konkurenceschopnosti přispívají i výzkumná a vývojová pracoviště. Rozhodujícími faktory pro další vývoj odvětví bude modernizace výrobních technologií a zvyšování úrovně managementu a všeobecně kvalifikace pracovníků. Zásadní vliv na konkurenceschopnost odvětví bude mít i cenový vývoj vstupních surovin.

K posouzení rizik existující struktury zpracovatelského průmyslu provádí MPO od roku 1994 analýzy s cílem preventivně vytipovávat "odvětví s potenciálně rizikovou budoucností". Jedná se o odvětví, jejichž ekonomické a výkonnostní charakteristiky mají velmi nízkou úroveň, případně trvale klesající trend a tudíž jsou možným zdrojem ekonomických a sociálních rizik jak pro průmysl celkem, tak pro regiony v nichž se tento trend nachází. Tato potencionální rizika dokumentují následující tabulky 2.2.1.1 - 1 a 2.2.1.1 - 2.

Tabulka 2.2.1.1 - 1: Riziková odvětví zpracovatelského průmyslu v období 1994 -2000

Riziková

odvětví

RATING*

Podíl na ukazatelích ZP v %

 

Výkony

Počet pracovníků

 

1998

1999

2000

1998

1999

2000

1998

1999

2000

 

Textilní průmysl

26

28

42

3,3

3,3

3,1

5,6

5,3

5,0

 

Oděvní průmysl

28

26

46

1,2

1,3

1,2

4,0

4,8

4,7

 

Kožedělný průmysl

12

16

36

0,7

0,6

0,5

1,9

1,7

1,4

 

Papírenský průmysl

26

46

70

2,4

2,5

2,6

1,6

1,7

1,4

 

Hutnictví

38

18

26

9,6

7,9

7,4

6,4

6,0

5,4

 

Všeobecné strojírenství

16

18

36

9,7

8,2

7,4

11,9

11,7

11,3

 

Výroba 2 stop. mot. vozidel

2

2

14

1,2

1,2

1,2

2,0

1,9

1,7

 

Úpravy druhotných surovin

24

30

68

0,6

0,6

0,6

0,5

0,5

0,4

 

ZP celkem.

44

42

58

28,7

25,6

24,0

33,9

33,6

31,3

*Hodnoty konvergující k 0 % signalizují bankrotující subjekt a naopak hodnoty konvergující ke 100 % subjekt, který by z hlediska finančních ukazatelů neměl mít problémy.

Pramen: ČSÚ, propočty MPO

K hlubšímu podchycení "potenciálně rizikové budoucnosti" a k analýze některých protichůdných tendencí výrobních oborů v rámci jednotlivých odvětví (jako logického důsledku dosavadního vývoje i probíhající vnitřní restrukturalizace) byla provedena i analýza pozice výrobních oborů (3-místný OKEČ) v rámci "potenciálně rizikových odvětví" s cílem definovat obory s nejvýznamnějším negativním vlivem na "rizikovost" odvětví.

Tabulka 2.2.1.1 - 2: Rizikové obory zpracovatelského průmyslu v období 1994 - 1999

Riziko

vá odvětví

OBORY S NEGATIVNÍM DOPADEM NA ODVĚTVÍ

PRACOVNÍCI

OHROŽENÉ OBORY

VELIKOST PODNIKU

Podíl na odv. %

Počet

tis.

do 20

do 100

nad 100

17

171

172

177

     

66,1

49,0

18

181 x

183 x

     

X

4,0

2,6

19

191

193

 

X

 

X

75,9

17,4

21

212

     

X

 

60,7

14,2

27

271

272

273

   

X

68,5

57,6

29

293

294

296 x

     

25,1

40,6

35

352

353

354

 

X

X

97,2

22,7

37

371

       

X

80,2

5,1

Zdroj: ČSÚ, propočty MPO

Pozn.: Hodnocení provedeno pro rok 1999. Jako obory s negativním dopadem na odvětví jsou prezentovány obory, které:

  • ve sledovaném roce vykazují RATING pod průměrem odvětví, nebo
  • mají dlouhodobě sestupný nebo stagnující trend pod průměrem ZP, nebo odvětví
  • při současném hodnocení kriteriem EVA jsou zařazeny ve skupině s rentabilitou vlastního jmění ROE zápornou, nebo nižší než bezriziková sazba rf
  • s podílem na výkonech odvětví vyšším než 5 % (zařazené obory s podílem nižším, významné poklesem nebo z regionálního hlediska, jsou označeny x).

Obory, které vývojem svých ekonomických výsledků nejvíce ohrožují stabilitu "potenciálně rizikových odvětví", uvedené v předchozí tabulce, zaměstnávaly v roce 1999 v ČR více než 209 tis. pracovníků, tj. 15 % všech pracovních sil zpracovatelského průmyslu.