2.2.1.3 Strategické směrování průmyslových odvětví

09.02.2009:
  • Z oblastí strategického významu v rámci zpracovatelského průmyslu mají v celostátním měřítku význam a dopad zejména tato odvětví:
  • výroba dopravních prostředků (DM) - tvořená téměř výhradně výrobou dvoustopých motorových vozidel, jejich dílů a příslušenství (OKEČ 34). Nejvýznamnějším zástupcem tohoto odvětví je ŠKODA AUTO, a.s. Mladá Boleslav. Dynamika rozvoje tohoto odvětví se sice zpomalila (odbytové potíže v zemích EU a zejména v Německu) i nadále však zůstává hnacím motorem české ekonomiky. V budoucnosti lze očekávat další posilování tohoto odvětví, a to jak v návaznosti na kapacitu nově budovaných automobilek, tak zvláště z důvodu intenzivního rozvoje výroby dílů a příslušenství pro automobily, určené převážně na export;
  • výroba elektrických a optických přístrojů (DL) - je nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím ve zpracovatelském průmyslu, zaujímá čtvrté nejvýznamnější místo posuzováno objemem tržeb. Dynamika meziročního nárůstu se blíží 10 % hranici. Toto odvětví je velmi významné i z hlediska exportních charakteristik;
  • výroba strojů a zařízení (DK) - je na pátém místě z pohledu významnosti odvětví ve zpracovatelském průmyslu. Předchozí dvě odvětví (DM - označené navíc jako citlivé odvětví a DL) jsou poměrně značně podporovány vstupem zahraničního kapitálu, výroba strojů a zařízení tuto podporu postrádá. Ze strategického hlediska je vhodné uvažovat pro toto odvětví s cílenou podporou se strany státu, zejména v oblasti výzkumu, vývoje a inovací orientované pro potřeby tohoto odvětví;
  • rafinérsko-petrochemický komplex (DF)- tento komplex patří v naší ekonomice ke klíčovým, neboť vytváří významnou část HDP, výrazně ovlivňuje obchodní bilanci státu, slouží jako surovinová základna pro řadu navazujících odvětví zpracovatelského průmyslu, zemědělství a stavebnictví, zajišťuje zásobování organizací a obyvatelstva kapalnými palivy, mazivy apod. Podniky tohoto komplexu jsou soustředěny převážně v Ústeckém a Středočeském kraji;
  • výroba zboží z pryže a plastů (DH) - tento obor se v posledních letech rozvíjí velmi dynamicky a svými výrobky a polotovary zásobuje prakticky všechny hlavní oblasti naší ekonomiky, především však automobilový, elektronický, elektrotechnický a potravinářský průmysl, strojírenství, stavebnictví, zemědělství a podobně. Vedle toho dodává též široký sortiment zboží pro volný čas a spotřebu domácností. Obor významně přispívá k zajištění zaměstnanosti v jednotlivých regionech (v některých přímo řeší nezaměstnanost), k mezinárodní dělbě práce (řada gumárenských a plastikářských podniků má zahraniční vlastníky) a poptávka po jeho výrobcích má trvale vzestupný trend.


Z odvětví spotřebního průmyslu mají celostátní význam především odvětví textilního a oděvního průmyslu, celulózo-papírenského průmyslu, dřevozpracujícího a nábytkářského průmyslu a ze sklářského průmyslu zejména výroba plochého plaveného skla:

  • textilní a oděvní průmysl (DB) - má vzhledem k proexportnímu zaměření značný podíl na vývozu zpracovatelského průmyslu (více jak 5,2 % v roce 2001 v členění podle OKEČ). Významným faktorem pro národní hospodářství je trvale výrazně aktivní saldo zahraničního obchodu a bezprostřední inkaso devizových prostředků. V roce 2001 činilo kladné saldo zahraničního obchodu s komoditami textilních a oděvních výrobků více jak 19 mld. Kč;
  • celulózo-papírenský průmysl (DE) - Zásobuje výrobky celou českou ekonomiku, okolo 50 % produkce vyváží, na celém zpracovatelském průmyslu se výrobou podílí téměř 2,5 % a regionálně je soustředěn především do Moravskoslezského, Ústeckého a Jihočeského kraje;
  • dřevozpracující a nábytkářský průmysl (DD + 36) - mají celostátní význam v zásobování obyvatelstva, stavebnictví a částečně i v dalších odvětvích. Jsou významnými pro zaměstnanost v regionech. Na zpracovatelském průmyslu se podílejí 7,5 % v zaměstnanosti, cca 6 % na výrobě zboží (tržby z V a S) a přinášejí aktivní saldo v bilanci zahraničního obchodu (dle OKEČ) ročně přes 27 mld. Kč.

Exportní výkonnost průmyslových odvětví


Ekonomika ČR se po roce 1989 musela vyrovnat s rozpadem svých tradičních (zejména východních) trhů, kam směřovalo cca 55 % exportu ČR. Export se musel přeorientovat na trhy EU a na ostatní země s vyspělou tržní ekonomikou. Přechodně se zvýšil podíl vývozu zboží s nízkou přidanou hodnotou. Tento trend se obrátil po roce 1995 a podíl zboží s vyšší přidanou hodnotou na celkovém exportu se postupně zvyšuje. V posledních osmi letech dosáhl zahraniční obchod se zbožím nejhoršího výsledku v roce 1996, kdy dynamika dovozu byla zhruba dvojnásobná proti vývozu. V letech 1997 až 1999 došlo k pozitivnímu obratu, dynamika vývozu předstihovala dynamiku dovozu a postupně docházelo ke snižování obchodního deficitu. V roce 2000 dynamika dovozu opět předstihla dynamiku vývozu, když se do obchodu promítly zejména tři hlavní faktory - růst dovozních cen paliv, oslabení kurzu Kč k USD a zvýšené dovozy strojů a zařízení v souvislosti s velkým přílivem přímých zahraničních investic.

V roce 2001 pokračoval růst vývozu i dovozu. V průběhu roku se však tempo růstu obou agregátů zpomalovalo v důsledku vysoké srovnatelné základny a snížení absorbce trhu vyspělých zemí v důsledku zpomalení růstu jejich ekonomik. Při vyšší dynamice vývozní než dovozní (13,2 % ku 11,6 %) byl v běžných cenách deficit obchodní bilance meziročně nižší o 4,1 mld. Kč (116,7 mld. Kč). Růst vývozu ve stálých cenách zaostával za růstem dovozu o 0,7 bodu (13,4 % resp. 14,1 %) a deficit obchodní bilance ve stálých cenách byl za stejné období o 26,6 mld. Kč vyšší než v běžných cenách. Tento rozdíl představuje vliv příznivého cenového vývoje na obchodní bilanci.

Posílení koruny vůči třem základním měnám (EUR, DEM shodně o 4,3 % a USD o 1,5 %), které se více než třemi čtvrtinami podílely na platbách za vývoz zboží ČR, ovlivnilo zpomalení meziroční dynamiky vývozu v korunovém ekvivalentu o více než 4 body.

Na celkovém deficitu obchodní bilance se podílely všechny teritoriální skupiny, nejvíce mimoevropské země s tranzitivní a státní ekonomikou, včetně nespecifikovaných 40,6 mld. Kč (meziroční zvýšení o 13,2 mld. Kč) a státy s vyspělou tržní ekonomikou 36,6 mld. Kč, přitom s EU má ČR od roku 1998 aktivní obchodní saldo s meziročně rostoucím trendem viz tabulka 2.2.1.4 - 1. K největšímu zhoršení výsledků došlo v obchodě s rozvojovými zeměmi, se kterými došlo k nárůstu deficitu (o 18,1 mld. Kč) na 32,9 mld. Kč. Naproti tomu zlepšení bylo dosaženo s evropskými státy s tranzitivní ekonomikou vč. zemí SNS, kde pasivní bilance klesla z 25 mld. Kč na 6,6 mld. Kč, což bylo pozitivně ovlivněno zvýšením aktiva se zeměmi Středoevropské zóny volného obchodu (o 11,3 mld. Kč na 41,6 mld. Kč).

V komoditní struktuře dominovaly opět stroje a dopravní prostředky. Jejich podíl na celkovém vývozu dosáhl již 47,4 % (tj. o 2,9 bodu meziročně více), na dovozu 42,2 % (tj. zvýšení o 2,2 bodu), na meziročním přírůstku celkového vývozu se podílely 69 %, na přírůstku dovozu 61 %. Největší navýšení deficitu zaznamenaly chemikálie (o 10 mld. Kč) a nejvyšší deficit vykázala opět nerostná paliva (87,6 mld. Kč, přes meziroční snížení o 1,9 mld. Kč).

Ve struktuře podle stupně zpracování klesl podíl výrobků s nižším stupněm zpracování, ve vývozu o 2,3 bodu (na 13,6 %) a v dovozu o 1,1 bodu (na 21,4 %) ve prospěch strojírenských a elektrotechnických výrobků.

Ve struktuře dovozu dle způsobu užití se především v důsledku přílivu zahraničních investic zvýšil podíl dovozů pro investiční užití (o 1,1 bodu) na 33,3 %. Po vyloučení náhradních dílů činily dovozy pro výrobní užití 57,3 % a pro investiční užití 22,6 % celkového dovozu.

Podíl výrobků HI-TECH (v klasifikaci podle OECD) na celkovém vývozu se meziročně zvýšil o 1,3 bodu na 9,1 %. Největší vývozní položkou byla výpočetní technika (s meziročním růstem o 114,8 %). Dovoz HI-TECH výrobků se na celkovém dovozu podílel 15%, což je o 0,9 bodu více než v roce 2000. V dovozu byla na prvním místě elektronika a telekomunikace s meziročním růstem o 15,1 %.

V roce 2001 byl cenový vliv na obchodní bilanci pozitivní, směnná relace se v průběhu roku postupně zlepšovala a v průměru za celý rok dosáhla 101,9. Meziroční růst vývozních cen dosáhl 0,4 % a byl ovlivněn na jedné straně růstem cen tržních výrobků tříděných hlavně podle materiálu (o 1,9 %) a potravin (o 4,3 %), na druhé straně poklesem cen strojů a dopravních prostředků (o 1,1 %). Naopak dovozní cenymeziročně klesly o 1,5 %, což ovlivnil především pokles dovozních cen strojů a dopravních prostředků (o 1,9 %) a nerostných paliv (o 3,9 %).

Klesající zahraniční poptávka byla reakcí vlády eliminována podporou domácí poptávky. Při současné nízké úrovni úrokových sazeb vytvářel přijatý mix hospodářských politik významný impuls pro podporu hospodářského růstu. Na druhé straně se s přísnějšími měnovými podmínkami musely vyrovnávat exportně orientované firmy, protože koruna postupně posilovala (zejména vlivem přílivu zahraničního kapitálu a realizací významných privatizačních projektů).

Dvanáct zemí eurozóny zaznamenalo v roce 2000 meziroční nárůst HDP pouze o 1,5 % a americká ekonomika rostla ještě nepatrně pomaleji. Současně však výsledky některých vyspělých zemí ze závěru roku přinesly určité signály brzkého zlepšení. Z hospodářské recese se však dosud nevzpamatovalo Německo, což komplikuje vyhlídky exportérů na tento, z hlediska tuzemské ekonomiky nejvýznamnější, trh (v Německu poklesl HDP ve 4. čtvrtletí ve srovnání se 3. čtvrtletím o 0,3 %).

Celkový objem našeho vývozu přitom trvale roste (v roce 2001 o 13,1 %) a zaměřuje se na trhy s výrazně konkurenčním prostředím. Vývoj teritoriální struktury zahraničního obchodu je patrný z následující tabulky č. 2.2.1.3 - 1.


Tabulka 2.2.1.4 - 1: Zahraniční obchod

Teritoriální struktura: vývoz

Ukazatel

Měrná jednotka

1997

1998

1999

2000

2001

Vývoz zboží

mld. Kč

709,3

834,2

908,8

1121,1

1269,6

Meziroční index

%

117,9

117,6

108,9

123,4

113,2

Struktura vývozu celkem: 100%

- státy s vyspělou tržní ekonomikou

%

65,4

69,3

74,6

74,8

75,2

- z toho EU

%

59,8

64,0

69,2

68,6

68,9

- země s tranzitivní ekonomikou, včetně SNS

%

29,7

26,4

21,8

21,1

21,2

- rozvojové země

%

4,5

3,9

3,3

3,8

3,3


Pramen: ČSÚ, údaje v metodice platné od 1. 7. 2000
 

Teritoriální struktura: dovoz

Ukazatel

Měrná jednotka

1997

1998

1999

2000

2001

Dovoz zboží

mld. Kč

859,7

914,5

973,2

1241,9

1386,3

Meziroční index

%

113,9

106,4

106,4

127,6

111,6

Struktura dovozu celkem: 100%

- státy s vyspělou tržní ekonomikou

%

70,8

72,5

73,7

71,8

71,5

- z toho EU

%

61,8

63,5

64,2

62,0

61,8

- země s tranzitivní ekonomikou, včetně SNS

%

22,9

20,8

19,4

21,0

19,9

- rozvojové země

%

4,7

4,7

4,5

4,7

5,3


Pramen: ČSÚ, údaje v metodice platné od 1. 7. 2000

Mírné snížení deficitu obchodní bilance v roce 2001 (meziročně o 2 mld. Kč), který jinak citelně zatěžuje běžný účet platební bilance, přispělo ke skutečnosti, že se podíl běžného účtu platební bilance na HDP vrátil pod bezpečnou mez 5 % a s ohledem na aktivum finančního účtu nebyly problémy s jeho financováním.

Environmentální aspekty průmyslové politiky

Před rokem 1989 se Česká republika řadila mezi nejvíce znečištěné země v Evropě. Přispěly k tomu především velké těžební aktivity, důraz na těžký a chemický průmysl, absence kontroly znečišťování, ekonomický rozvoj založený na devastaci přírodních zdrojů i závislost na fosilních palivech. Nejzávažnějším problémem byly vysoké emise látek znečišťující ovzduší, vysoká tvorba průmyslového odpadu a vypouštění velmi znečištěných průmyslových a městských odpadních vod a rovněž intenzivní zemědělská výroba. Hlavní příčiny lze spatřovat v:

  • nízké materiálové a energetické účinnosti;
  • zastaralých technologiích (emise, odpady);
  • relativně vysokém objemu zpracovávaných nebo vyráběných nebezpečných látek a přípravků;
  • nízkém stupni recyklace;
  • relativně vysoké produkci nebezpečných odpadů;
  • nerovnoměrném rozložení průmyslové výroby (Severozápad, Ostravsko) a v nevhodné lokalizaci zejména chemických výrob v blízkosti městských aglomerací (Ústí nad Labem, Neratovice, Pardubice, Ostrava).


V současné době lze zaznamenat výrazný pokrok a to zejména v důsledku vynaložení značných investic na nové technologie na snížení a kontrolu znečišťování, ale také v důsledku poklesu hospodářských aktivit v průmyslu a zemědělství a restrukturalizaci ekonomiky. Investiční náklady na ochranu životního prostředí se pohybovaly v rozmezí 1 - 2,5 % HDP s vysokým podílem investic do průmyslu ( podrobnosti viz NRP - kapitola Životní prostředí).

Znatelně se zlepšila čistota ovzduší. Většina velkých a středních zdrojů znečišťování byla uvedena do shody s limity na ochranu ovzduší, všechny elektrárny společnosti ČEZ (České energetické závody) byly odsířeny, denitrifikovány a odprášeny a proběhla etapa rozsáhlé plynofikace vytápění. Díky snížení celkové spotřeby energie poklesla téměř o čtvrtinu, oproti roku 1990, produkce skleníkových plynů. Došlo k rapidnímu snížení emisí klasických znečišťujících látek o 70% u SO2, o 42% u NOx a o 23% u CO2. Další charakteristické indikátory jako např. emise/HDP, vypouštěné odpadní vody, produkce odpadů jsou dostupné ve "Zprávách o životním prostředí ČR, v Ročence Životního prostředí a proto zde nejsou uváděny.

Ke zlepšení stavu životního prostředí zásadně přispělo:

snížení energetické náročnosti tvorby HDP;

Energetická náročnost poklesla z 1,60 PJ. mld. Kč-1 HDP v roce 1990 na 1,16 PJ. Mld. Kč -1 HDP v roce 2000, tj. na 72,5 % náročnosti roku 1990. Tatohodnota energetické náročnosti tvorby HDP v ČR v roce 2000 je přibližně dvojnásobná než je průměr zemí EU..

  • snížení podílu pevných paliv na spotřebě primárních energetických zdrojů;
  • podíl pevných paliv na spotřebě se snížil z 65 % v roce 1990 na 54,8 % v roce 2000;
  • snížení průmyslového znečištění ovzduší a vod.
  • Od roku 1990 došlo v jednotlivých odvětvích průmyslu k výraznému poklesu množství vypouštěných odpadních vod v rozmezí od 28 % do 92 % a ke snížení emisí tuhých látek v rozmezí od 90 % do 98 %, oxidu siřičitého od 73 % do 96 %, oxidů dusíku od 20% do 85 % a oxidu uhelnatého od 7 % do 94 %.
  • výrazné snížení těžby nerostných surovin.


Klíčovou roli sehrál rozvoj legislativní úpravy v oblasti ochrany životního prostředí. Byla přijata řada zákonů, např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nebo zákon č. 244/1992 Sb., o hodnocení vlivů činností na životní prostředí a zejména zákon 76/2002 Sb., ze dne 5. února 2002 o integrované prevenci a omezování znečišťování, o integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci). Zákon je v souladu s právem Evropských společenství.

Směrnice Rady (ES) č. 61/96 ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění a Rozhodnutí Evropské komise 479/2000/EHS ze dne 17. 7. 2000 o implementaci Evropského emisního registru znečištění podle článku 15 směrnice Rady 96/61/EHS. Pro ČR vyplývá též povinnost respektovat závěry vyplývající z ratifikace Kyotského protokolu, zavazující ČR ke snížení agregovaných emisí skleníkových plynů o 8 % vzhledem k referenčnímu roku 1990, včetně využití flexibilních kyotských mechanismů.

Průmyslová politika se hlásí k principům udržitelného rozvoje a svými nástroji podporuje, vedle zavádění systémů řízení podniků a zpracování auditů z hlediska ochrany životního prostředí (např. EMAS II., a ISO 14001), také využívání odpadů jako druhotných surovin ve zpracovatelském průmyslu a zavádění energeticky úsporných výrobních postupů a dalších environmentálních aktivit s důrazem na zvyšování konkurenceschopnosti (hodnocení životního cyklu výrobku, čistší produkce, reporting, atd.).

Pro všechny iniciativy OPPP je závazný princip ochrany životního prostředí, které vzala vláda ČR svým usnesením č. 323/99 na vědomí. Ohleduplnost k životnímu prostředí je celospolečenská priorita. Směrnice Rady EU 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečistění (IPPC) a úroveň environmentálního řízení výrobního procesu se čím dál více stává významnou součástí a podmínkou konkurenceschopnosti. Podpora zavádění systému EMAS (Environmentální management a auditing) v ČR vychází z nařízení Rady (EHS) č. 1836/93 "Eco-Management and Audit Scheme". Nařízení Rady bylo přejato do legislativy ČR a daná oblast je s legislativou EU plně kompatibilní. Na pomoc této oblasti se uskutečnil v ČR v roce 2000 projekt Phare CZ 9705-05-02 Podpora zavedení systému environmentálního managementu a auditu (EMAS). Respektování priorit Šestého akčního programu ES pro životní prostředí v průmyslovém sektoru obrací pozornost výrobní základny také na snižování celkového objemu vyprodukovaných odpadů, např. zaváděním nízkoodpadových, nebo bezodpadových technologií, resp. na lepší nakládání s průmyslovými odpady a jejich využívání jako druhotných surovin a jejich materiálové (recyklace) a energetické využívání.

Priority průmyslové politiky (včetně OP Průmysl) jsou vzájemně sladěny se Státní politikou ochrany životního prostředí a se zásadami udržitelného rozvoje. Podpora ekologických investic stimuluje k environmentálnímu chování průmyslové podniky a preferuje výrobky šetrné k životnímu prostředí, např. "Národní program označování ekologicky šetrných výrobků". Při rozhodování o podpoře z konkrétních opatření OP Průmysl bude zvažováno, zda činnost subjektů žádajících o podporu odpovídá zásadám ochrany životního prostředí. Upřednostňována budou řešení kladoucí důraz na nízkoodpadové technologie, další postupnou eliminaci průmyslového znečištění a rizik, na snižování vzniku průmyslových odpadů. K nástrojům, kterých lze využít při realizaci enviromentálních aspektů průmyslové politiky v souladu s výše uvedeným zákonem o integrované prevenci patří Národní program čistší produkce, který byl přijat jako usnesení vlády č. 165 dne 9.2.2000.

Tyto přístupy budou využity při výběru projektů. Mohou být uplatněny také ve speciálně vyhlašovaných programech podporující například přenos informací o čistší produkci, projektech čistší produkce a jejich výsledcích, informace o životním prostředí a integrovaném přístupu k ochraně životního prostředí v podniku, který zaručí rovný přístup k informacím, opatření podporující dotovanou poradenskou službu pro malé a střední podniky se zaměřením na zahájení projektu čistší produkce v podniku, k integrované prevenci a omezování znečištění a na dodržování zákonných předpisů ČR/EU a v neposlední řadě na tréninkový program čistší produkce, jehož cílem bude podpořit výchovu nových lektorů čistší produkce (např. v rámci rekvalifikačních kurzů) a vytvářet nové pracovní příležitosti v oblasti systémů řízení, sledování materiálových, energetických a finančních toků v procesech a v regionech a dále v oblasti vývoje, realizace a udržování opatření čistší produkce.

Zkvalitnění procedury posuzování vlivu nových technologií na životní prostředí, územního plánování a přenosu BAT (IPPC) by měly předejít, společně se zavedením tzv. ekologických indikátorů do systému hodnocení projektů, transferu energeticky a surovinově náročných výrob s nízkou přidanou hodnotou.

Princip udržitelného rozvoje, v souladu se Státní politikou životního prostředí ČR a Akčním programem EU pro životní prostředí je uplatněn v OPPP.

Uplatnění enviromentálních přístupů ve vyhlašovaných programech by se mělo týkat řešení zejména následujících okruhů:

  • snižování surovinové a energetické náročnosti výroby a tvorby HDP;
  • rozvoje odpadového hospodářství vedoucí k vyššímu materiálovému a energetickému využití výrobních a spotřebních odpadů, včetně obalů a obalových odpadů;
  • substituce nebezpečných látek;
  • zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energií a surovin a moderních energetických technologií (kombinovaná výroba tepla, střední a malé kogenerační jednotky);
  • aplikací nízkoemisních, nízkoodpadových a energeticky úsporných technologií a uzavřených výrobních cyklů spojených se zvýšením energetické účinnosti;
  • rozvoj dopravních prostředků s alternativním pohonem (zemní plyn, elektromobily), snížení jednostranné závislosti na ropě;
  • opatření zaměřená na podporu výroby a prodeje ekologicky příznivých výrobků, včetně ekolabelingu a ekodesignu;
  • opatření zaměřená na monitoring a eliminaci neúčelného záboru nových ploch a zemědělské půdy.


Výše uvedené vlivy je účelné kvantifikovat na základě hodnocení dopadů průmyslových činností na životní prostředí stanovením příslušných environmentálních indikátorů vyjadřujících například:

  • snížení emisí, odpadů (průmyslových, nebezpečných, recyklovatelných a recyklovaných), spotřeby energie, množství vypouštěných odpadních vod v absolutním vyjádření a v hodnotách vyjadřujících energetickou a surovinovou náročnost výroby ;
  • zábor nových ploch a zemědělské půdy;
  • vývoj výrobků s vyššími environmentálními vlastnostmi;
  • uplatnění přístupu integrované prvence a jakým způsobem.


2.2.1.6 Shrnutí kapitoly 2.2.1

Historicky patří ČR k průmyslově vyspělým státům s vysokým podílem průmyslové výroby na tvorbě HDP. Průmysl je významným zdrojem tvorby HDP a tvoří 32,9 % jeho zdrojů.V průmyslu pracuje cca 26 % z celkového počtu pracovníků v ČR a podíl jednotlivých průmyslových odvětví na tvorbě HDP v ČR odpovídá ve své podstatě průměru Evropské unie.

Z provedených komparací struktury zpracovatelského průmyslu ČR a jejího porovnání s jednotlivými členskými zeměmi EU i s průměrným stavem v EU, USA a Japonsku lze definovat konkurenční strategie oborů a odvětví začleněných do jednotlivých analyzovaných skupin.

Lze konstatovat, že :

  • podnikání je realizováno téměř výlučně v privátním sektoru;
  • v ČR je ve srovnání s průměrem EU vyšší podíl odvětví s nižšími nároky na kvalifikovanou pracovní sílu;
  • celkový objem našeho vývozu zaznamenává trvalý růst a zaměřuje se na trhy s výrazně konkurenčním prostředím;
  • významný vliv na modernizaci výroby a zavádění nových technologií mají poskytnuté investiční pobídky a to nejen zahraničním, ale i domácím investorům;
  • v oblasti ochrany životního prostředí v porovnání s rokem 1989 je patrný značný pokrok.


Rozvoj průmyslové produkce je limitován:

  • nedostatkem finančních prostředků na rozvoj podnikatelských aktivit;
  • nedostatečnou vybaveností investičním kapitálem;
  • zaostáváním v produktivitě práce.


Ke zvýšení konkurenceschopnosti je třeba:

  • dosáhnout zlepšení kvality výrobků a snížení výrobních nákladů;
  • podporovat výzkum a vývoj, kontrolu jakosti, zavádění nových technologií;
  • optimalizovat výrobní procesy, snížit stav zásob, energetickou a přepravní náročnost a rozvoj průmyslu v ekoefektivním směru.