2.2.2 Energetická náročnost průmyslové produkce ČR

09.02.2009:

Související témata

V roce 2000 byla schválena Energetická politika ČR, která je průběžně vyhodnocována a aktualizována a je založena v souladu s prioritami Evropské unie na principech respektujících:  

  • ochranu životního prostředí a zásad udržitelného rozvoje;
  • bezpečnost dodávek energie;
  • podporu konkurenční schopnosti ekonomiky.

K dlouhodobým strategickým cílům státní energetické politiky patří zejména snížení energetické a surovinové náročnosti celého národního hospodářství na úroveň vyspělých průmyslových států (viz graf 2.2.2 - 1 - vývoj energetické náročnosti tvorby DHP). Nezbytnost posílit tento trend uvádí také pravidelná zpráva Evropské komise (2001 Regular Report on the Czech Republic's Progress towards Accession). Dosažení tohoto cíle je spojováno zejména s podporou nových výrobních technologií s minimální energetickou a surovinovou náročností a s maximálním zhodnocením použité energie a surovin a podporou programů, vedoucích k úsporám energie a vyššímu využívání alternativních energetických a surovinových zdrojů při zásobování průmyslu, obyvatelstva a terciální sféry energií.

Graf 2.2.2 - 1: Vývoj energetické náročnosti tvorby HDP (tuzemská spotřeba prvotních zdrojů/HDP - ČR, EU)

Graf 2.2.2 - 1

(scé nář EU je zpracován pouze do roku 2020)

Energetická náročnost tvorby hrubého domácího produktu, která je definována jako podíl celkové tuzemské spotřeby prvotních energetických zdrojů na jednotku HDP, je důležitým ukazatelem pro posouzení vývoje a účinnosti ekonomiky. Přestože úroveň tohoto ukazatele byla v ČR v roce 2000 o více jak 20 % nižší než v roce 1990 a o 10 % nižší než v roce 1995, z hlediska mezinárodního srovnání je energetická náročnost tvorby HDP v České republice přibližně dvojnásobná než je průměr zemí EU, a to jak u tuzemské spotřeby energie, tak i u spotřeby elektrické energie (viz tabulka 2.2.2 - 1).

Tabulka 2.2.2 - 1: Energetická a elektroenergetická náročnost tvorby HDP - Česká republika, průměr zemí EU a vybrané země EU 

    EU 15 Německo Francie Belgie Dánsko ČR 1999
Elektroenergetická náročnost              
. brutto spotřeba kWh/tis. Kč 26,6 21,4 26,4 27,4 20,1 44,3
. netto spotřeba kWh/tis. Kč 22,6 18,1 21,5 24,2 17,4 38,6
Celková energetická náročnost MJ/tis. Kč 653,8 566,4 615,9 739,1 475,7 1171,0

Poznámka: pro přepočet HDP je použito metody parity kupních sil národních měn
Pramen: ČSÚ, Eurostat

Při porovnání dosahovaného tempa snižování celkové energetické náročnosti v ČR v letech 1990 - 2000, měřené v paritě kupní síly, bylo toto tempo sice v ČR vyšší než v EU15 (index 2000/1990 v ČR a v EU15 byl 0,85 : 0,90), bylo však nižší, než potřebné. Komparace ukazatelů kvality hospodaření s energií ČR a zemí EU ukazuje, že hospodaření s energetickými zdroji je v ČR stále zhruba jen na poloviční úrovni průměru zemí EU. Rovněž tempa zlepšování kvality hospodaření s energetickými zdroji v jiných kandidátských zemích (Polsko, Slovensko, Maďarsko) v letech 1990 - 2001 byla vyšší než v ČR.

Vyšší úroveň energetické náročnosti ekonomiky ČR a průmyslu zejména ve srovnání s vysoce rozvinutými zeměmi EU je vyvolána především těmito důvody:  

  • energeticky náročnou strukturou ekonomiky s vysokým podílem základního průmyslu;
  • celkově nižší úrovní HDP a nižší úrovní přidané hodnoty na jednotku produkce;
  • vysokým podílem tuzemských pevných paliv v energetické bilanci (52,7 %) a při výrobě elektrické energie (70 %);
  • nižší účinností užití energie ve spotřebičích ve všech sektorech ekonomiky (zastaralost technologie, nízká míra využití, apod.), vč. průmyslu;
  • zastaralostí a nízkou mírou využití energetických výrobních kapacit a distribučních sítí;
  • nedostatečnou vybaveností měřícími a regulačními systémy;
  • nedostatečnými tepelně-technickými charakteristikami budov vedoucími k vyšším tepelným ztrátám; nedostatečným povědomím o možnostech a přínosech (energetických, ekologických a sociálních) zlepšování současného stavu;
  • nedostatečnou motivací pro realizaci opatření na zvyšování účinnosti užití energie.

Vysoký podíl průmyslu a stavebnictví na konečné spotřebě energie v současnosti i ve výhledu dokumentuje následující graf.

Graf 2.2.2 - 2: Konečná spotřeba paliv a energie podle sektorů

Graf2222

Snížení energetické náročnosti průmyslu a stavebnictví prostřednictvím efektivního využívání energie je nezbytné nejen pro zvýšení jeho konkurenceschopnosti, ale i pro naplňování požadavků nové environmentální a energetické legislativy a je spojováno zejména se zaváděním nových výrobních technologií s minimální energetickou a surovinovou náročností a s dosahováním vysoké účinnosti při těžbě, úpravách, zpracování, výrobě, přeměnách, distribuci a konečném užití energie.

Cíle energetické politiky ve snižování energetické náročnosti a ve vyšším využití obnovitelných energetických zdrojů (v souladu se státními politikami a mezinárodními závazky) zajišťují Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí a to: prostřednictvím Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů, schváleného vládou pro léta 2002 až 2005; koordinaci činností v působnosti ostatních orgánů státní správy a vyšších územně správních celků.

Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů očekává do roku 2005 na úrovni ekonomiky ČR dosažení následujících přínosů - snížení měrných emisí:  

  • SO2 na 1,9 kg/1000 USD HDP (2,0 v roce 1999) nebo 26,0 kg na obyvatele v roce 2005 (26,6 v roce 1999);
  • NOX na 35,0 kg na obyvatele v roce 2005 (38,4 v roce 1999). dosažení podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny ve výši 3,0 % (bez velkých vodních elektráren nad 10 MW) či 5,1 % (s velkými vodními elektrárnami nad10 MW);
  • dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů ve výši 2,9 % (bez velkých vodních elektráren nad 10 MW) či 3,2 % (s velkými vodními elektrárnami nad 10 MW).

K naplnění cílů Národního programu přispěje i realizace opatření v rámci operačního programu Průmysl. Ta jsou zaměřena v oblasti podpory konkurenceschopnosti průmyslu a rozvoje malého a středního podnikání na:  

  • podporu výzkumu, vývoje a zavádění progresivních, energeticky efektivních technologií v celém výrobním cyklu;
  • podporu zavádění energetického managementu, zdokonalení regulačních a měřících systémů;
  • poradenství v oblasti zvyšování energetické účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů energie;
  • dosažení norem energetické účinnosti strojů a zařízení;
  • dobrovolné systémy podpory využívání elektrické energie z obnovitelných zdrojů;
  • zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energií a surovin a moderních energetických technologií (kombinovaná výroba tepla, střední a malé kogenerační jednotky, atd.);
  • aplikaci nízkoemisních, nízkoodpadových a energeticky úsporných technologií a uzavřených výrobních cyklů spojených se zvýšením energetické účinnosti;
  • opatření zaměřená na podporu výroby a prodeje ekologicky příznivých výrobků, včetně ekolabelingu a ekodesignu.