2.2.4.2 Struktura průmyslové produkce v krajích ČR

09.02.2009:

Průmysl, který dokázal svou produkci úspěšně realizovat na vyspělých trzích, se stal nositelem hospodářského oživení, ke kterému došlo v závěru roku 1999 a na nabídkové straně ekonomiky se průmysl rozvíjel dynamicky i v roce 2001, když jeho růst měřený indexem průmyslové produkce dosáhl 6,8 %. V užití průmyslové produkce se oslabení vnější poptávky a sílící koruna projevily zpomalením exportu, ale tento vliv byl do určité míry kompenzován silnou investiční aktivitou a vysokou spotřebitelskou poptávkou. Podíl zpracovatelského průmyslu na celkových tržbách průmyslu dlouhodobě roste a to vyšším indexem než průmysl celkem.

Graf 2.2.4.2 - 1: Podíl odvětvových agregací na tržbách z průmyslové činnosti zpracovatelského průmyslu v roce 2001 (organizace 20 a více pracovníků; v b.c.; zpracovatelský průmysl = 100%)


Podíl odvětvových agregací na tržbách z průmyslové činnosti zpracovatelského průmyslu v roce 2001
Pramen: ČSÚ

Regionální struktura výrobní základny v roce 2000 charakterizovaná základními produkčními charakteristikami 14 územně správních celků - krajů je znázorněna v grafu 2.2.4.2 - 2. Největší kapacity zpracovatelského průmyslu jsou soustředěny do krajů Moravskoslezského, Středočeského a Jihomoravského a do hlavního města Prahy. Největší tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 262 mld. Kč a vytvořenou přidanou hodnotu 56 mld. Kč má Středočeský kraj. Tento kraj vytváří i nejvyšší roční přidanou hodnotu z výroby na pracovníka ve výši 374 tis. Kč.

Druhým největším producentem v oblasti zpracovatelského průmyslu je kraj Moravskoslezský s tržbami za prodej vlastních výrobků a služeb 174 mld. Kč a vytvořenou přidanou hodnotou z výroby 38,4 mld. Kč. Roční přidaná hodnota na pracovníka ve výši 253 tis. Kč je pod průměrem celého zpracovatelského průmyslu. V hlavním městě Praze dosáhly tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 149 mld. Kč, vytvořená přidaná hodnota z výroby 37,1 mld. Kč a roční přidaná hodnota na pracovníka 286 tis. Kč. V Jihomoravském kraji dosáhly tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 123 mld.Kč, vytvořená přidaná hodnota z výroby 32,1 mld. Kč, ale současně v tomto kraji byla nejnižší přidaná hodnota na pracovníka 233 tis. Kč.

Graf 2.2.4.2 - 2: Podíly krajů na produkčních charakteristikách v roce 2000
Podíly krajů na produkčních charakteristikách v roce 2000
Pozn.: údaje v běžných cenách

Pramen: ČSÚ, vlastní dopočet MPO

O jednotlivých parametrech Regionálních charakteristik za roky 1999 a 2000 v číselných údajích vypovídá následující tabulka 2.2.4.2 - 1.

Tabulka 2.2.4.2 - 1: Regionální charakteristiky - zpracovatelský průmysl (bez OKEČ 16 - zpracování tabáku, 23 - koksování a zprac. ropy, 30 - výroba kancel. strojů a počítačů)

KRAJ /

(mil. Kč, osob)

tržby za prodej V a S*

přidaná hodnota z výroby

počet pracovníků

 

r. 1999

r. 2000

r. 1999

r. 2000

r. 1999

r. 2000

Hl. město Praha

148 984,6

143 176,2

37 102,1

38 516,4

129 658

105 725

Jihočeský

93 649,9

101 158,2

26 321,4

27 338,4

92 110

89 958

Jihomoravský

123 116,1

131 933,5

32 082,8

36 554,2

137 419

134 992

Karlovarský

30 089,4

35 029,6

10 130,7

10 610,0

40 612

40 607

Královéhradecký

76 399,9

90 146,4

22 402,4

25 251,3

85 608

88 180

Liberecký

71 787,7

83 947,4

21 328,1

25 127,2

75 409

77 215

Moravskoslezský

173 818,3

210 918,4

38 392,4

53 971,9

151 826

162 568

Olomoucký

74 992,0

83 304,4

21 447,8

23 811,6

89 227

84 541

Pardubický

71 668,4

81 265,7

22 581,4

25 231,6

81 106

81 279

Plzeňský

91 098,2

97 868,5

26 614,5

27 671,8

91 984

86 643

Středočeský

262 283,8

317 766,0

56 200,9

63 501,6

150 327

149 947

Ústecký

113 087,3

132 689,8

28 076,1

32 493,1

88 799

85 935

Vysočina

71 092,5

85 824,0

19 553,2

22 336,6

79 834

82 349

Zlínský

81 177,5

96 712,1

25 186,8

29 172,6

87 707

94 549

Česká republika

1 483 245,6

1 691 740,3

387 420,5

441 588,4

1 381 626

1 364 490

Pramen: vlastní dopočet MPO; * - vlastních výrobků a služeb

Územní diferenciace hospodářského potenciálu ve vazbě na podíl zaměstnanosti

Výroba dopravních prostředků (DM) zaměstnávala v roce 2000 ve Středočeském kraji přes 33 000 pracovníků, v Moravskoslezském kraji téměř 14 000, v Jihočeském kraji a Praze cca po 8 000 pracovníků a v Libereckém kraji přes 7 000 pracovníků. Celkem výroba dopravních prostředků zaměstnávala v ČR 101 600 pracovníků.

Výroba elektrických a optických přístrojů (DL) není z hlediska územního tolik diferencována. Šest krajů zaměstnává 58 % z celkového počtu 169 000 pracovníků v tomto odvětví. Plzeňský kraj téměř 19 000, Praha cca 18 500, Středočeský kraj 16 000 a Jihomoravský, Pardubický a Zlínský kraj po téměř 15 000 pracovníků.

Výroba strojů a zařízení (DK) je z hlediska podílu zaměstnanosti nejvýznamnější v Jihomoravském kraji, kde váže 23 000 pracovníků, dále v Moravskoslezském kraji - přes 15 000 pracovníků, v Olomouckém a Středočeském kraji - po téměř 14 000 pracovníků a v kraji Vysočina, který zaměstnává cca 11 700 pracovníků z celkového počtu 155 000 pracovníků v tomto odvětví v České republice.

Z odvětví chemie má rozhodující vliv na zaměstnanost plastikářský průmysl. V ostatních odvětvích, tj. v rafinérském zpracování ropy respektive v chemickém a farmaceutickém průmyslu se počet pracovníků trvale snižuje, neboť zde vzniká minimum nových podnikatelských subjektů a také v případě nových investičních projektů jsou přírůstky pracovníků buď minimální nebo nulové. Jedinou výjimkou je plastikářský průmysl, kde v letech 1997 - 2001 vzrostl počet pracovníků o 5 905, z toho v kategorii podniků do 19 lidí o 3 112, a v kategorii 20 - 99 pracovníků o 1 038 a v kategorii nad 100 o 1 755 lidí. Vzhledem k tomu, že se v ČR v současné době připravuje několik významných investičních akcí (především v automobilovém a elektronickém průmyslu) lze předpokládat, že se bude rozvíjet i subdodavatelský sektor, tedy i plastikářský průmysl.

Textilní a oděvní průmysl se podílel v roce 2000 na celkovém počtu zaměstnanců zpracovatelského průmyslu téměř 10 %. V tomto roce činil stav pracovníků cca 133 tisíc osob, z nichž okolo 74 % tvořily ženy. Nejdůležitějším zdrojem zaměstnanosti jsou tato odvětví zpracovatelského průmyslu pro Královéhradecký kraj, kde představoval v roce 2000 podíl zaměstnanosti na zpracovatelském průmyslu více jak 21,3 %. Z dalších krajů to jsou kraj Vysočina a kraj Jihomoravský.

Rozhodující vliv na výši zaměstnanosti v regionech mají podniky dřevozpracujícího a nábytkářského průmyslu. Na území republiky jsou rovnoměrně rozmístěny, přičemž samotný dřevozpracující průmysl je zejména soustředěn do pohraničních regionů. Co do počtu je jich přes 52 tisíc a umožňují zaměstnávat muže a ženy. Jejich výroba je založena na využívání místní, trvale obnovitelné surovině, získávané v dostatečných objemech a kvalitě z našich lesů, pokrývajících cca 33 % území republiky. Nezanedbatelná je i vysoká adaptabilita výrobců. Brzdícími faktory konkurenceschopnosti jsou nedostatek vlastního kapitálu, vzhledem k vysokým splátkám úvěrů a úroků z privatizace, těžkosti v získávání nových úvěrů od peněžních ústavů, vzhledem k nízkému ratingu subjektů těchto odvětví a nedostatečný marketing při srovnatelné a u nábytku dokonce vyšší kvalitě, než u výrobců Evropské unie. Uváděné subjekty podle regionů (mimo hl. m. Praha) nedosahují 75 % tvorby HDP na jednoho obyvatele (v PPP) v EU.

K řešení této situace může napomoci získání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. K tomu bude nutné podstatně zvýšit informovanost subjektů o možnostech jejich získání z těchto fondů, o zpracování efektivních a věcně zaměřených programů, hlavně na podporu malých a středních podniků, prosazování produktivních investic a technologií, zlepšování infrastruktury a zvyšování a zkvalitňování místního rozvoje, zkoncentrování místních výrobců do konkurenceschopných celků, včetně využití všech služeb a informací poskytovaných na regionální úrovni.

Průmyslová infrastruktura

Pro rozvoj průmyslové infrastruktury v ČR a v jednotlivých regionech je nezbytná a rozhodující zejména doprava, dále pak napojení na energetické zdroje, telekomunikace, IT (informační technologie), kooperace ve vědě, výzkumu, školství a vzdělávání obecně, případně i některé další aspekty.

Průmyslová infrastruktura je v současné době, s výjimkou pohraničních regionů, uspokojivá. Bez podstatných zásahů do jejího rozšíření a zkvalitnění bude rozvoj infrastruktury v pohraničních regionech a všech odvětví ekonomiky v těchto oblastech omezen a nezaměstnanost se bude spíše zvyšovat nebo se budou tyto oblasti vylidňovat.

Budování průmyslových zón vytvořilo dostatečný základ pro rozvoj strojírenských odvětví. Nyní se bude třeba soustředit na podporu revitalizace starších průmyslových zón a průmyslových objektů. Další extenzivní budování "na zelené louce" pouze odkládá nutnost vyřešit problém starých nevyhovujících budov a ekologických zátěží. Problémem v této oblasti však mnohdy bývají nedořešené majetkové vztahy k pozemkům, které využití těchto lokalit brání. Napojení na dopravní infrastrukturu není vždy zcela vyhovující, přesto se však stále zlepšuje.