6.8.5.1 Situační analýza OP z pohledu dopadů na životní prostředí

09.02.2009:

Popis situace a hlavních environmentálních dopadů je v kontextu OP vyčerpávající. Je nutno zdůraznit změnu environmentální legislativy (1998-2002), která pro řadu podniků znamená velkou ekonomickou zátěž. Podnikům chybí patřiční specialisté, např. právníci, environmentální manažeři, odborníci na strategické plánování. Řada výrob bude muset být uzavřena, tlaky způsobí i zavádění integrované prevence a omezování znečištění (IPPC). Některé podniky budou čelit obvinění z "eko-dumpingu". V tomto ohledu budou zvýhodněni zahraniční investoři pokud nebude existovat vhodná expertní a informační podpora tuzemských podniků a jejich managementu.

Charakteristika českého průmyslu v 90. letech z environmentálního pohledu

Český průmysl (včetně těžby a energetiky) byl do počátku 90. let hlavní příčinou výrazného poškození životního prostředí v ČR. Tyto negativní vlivy působily s klesající intenzitou také během 90. let a to a to zejména vzhledem k:

  • nízké materiálové a energetické účinnosti;
  • zastaralým technologiím (emise, odpady);
  • relativně vysokému objemu zpracovávaných nebo vyráběných nebezpečných látek a přípravků;
  • nízkému stupni recyklace (materiálové a energetické využití odpadů);
  • relativně velké produkci nebezpečných odpadů;
  • nerovnoměrnému rozložení v regionech (vysoce postižené oblasti - Severní Čechy, ostravsko a Praha a střední Čechy) a to včetně nevhodné lokalizace chemických výrob v blízkosti obytných částí velkých měst (Ústí n/L, Neratovice, Pardubice apod.).


Nejzávažnější environmentální tlaky průmyslu jsou působeny zejména:

  • vysokými emisemi do ovzduší na jednotku produkce;
  • vysokými emisemi do vod na jednotku produkce;
  • vysokou produkcí odpadů, zvl. nebezpečných odpadů, a nevhodnými způsoby nakládání s těmito průmyslovými odpady;
  • zábory půdy a nevhodnými zásahy do krajiny (těžba, skládky a výstavba);
  • vysokou surovinovou náročností, nedostatečným zhodnocením surovin (nízká přidaná hodnota), nedostatečnou recyklací (materiálové využití odpadů);
  • vysokou energetickou náročností včetně nedostatečného využití odpadního tepla.


Tlaky na zdroje neobnovitelných surovin zvyšují nad nezbytnou míru tzv. environmentální externality (škody na veřejných statcích jako je ovzduší, povrchové a podzemní vody a ekosystémy). Operační program definuje nutnost v plné šíři "rozpojit" (decoupling) průmyslový rozvoj a environmentální tlaky tj. přerušit vazbu mezi průmyslovým rozvojem a nárůstem environmentálních tlaků (environmental pressures).

Vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj představuje širší koncept než pouhá ochrana životního prostředí (environmentální, ekonomický a sociální pilíř), byl operační program hodnocen jako celek (holistický přístup) a nebyly z kontextu průmyslového rozvoje vytrhávány jednotlivé potenciální environmentální problémy, které mohou nastat nesprávným výběrem konkrétních projektů. Byl proto uplatněn princip předběžné opatrnosti, na jehož základě byla formulována doporučení vztažená k výběru projektů.

Vliv vstupu do EU

Nová legislativa přijatá v rámci přípravy na vstup do EU během transpozice Acquis do českého práva (1998-2002) je z environmentálního hlediska mnohem náročnější a jejím důsledkem je větší zátěž pro ekonomiku i lidské zdroje. V oblasti průmyslové výroby se jedná zejména o:

  • Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech ve znění pozdějších změn;
  • Zákona č. 477/2001 Sb. o obalech;
  • Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách (vodní zákon) ve znění zákona č. 76/2002 Sb.;
  • Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší;
  • Zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC);
  • Zákon č. 353/1999 Sb. o prevenci závažných havárií ve znění zákon č. 258/2000 Sb.


Při rozhodování o technologii a umístění investice budou mít rozhodující význam následující faktory, které se vztahují k životnímu prostředí:

  • emise do ovzduší a hluk zejména s ohledem na blízkost sídel;
  • nakládání s odpady, zejména nebezpečnými;
  • nakládání s chemickými látkami a rozpouštědly;
  • čištění odpadních vod a jejich vypouštění do městské kanalizace;
  • požadavek využití obalů a vybraných výrobků jako baterie a akumulátory, oleje, pneumatiky, autovraky, chladničky apod.;
  • další požadavky, které vyplývají z účasti veřejnosti v procesu EIA a IPPC (udělování provozních povolení).