Rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce

09.03.2009:

Míra ekonomické aktivity žen zůstává v ČR relativně vysoká. V roce 2001 činila 63,2 % proti 60,2 % v EU. Po odeznění aktivního mateřství přesahuje míra ekonomické aktivity žen v ČR 85 %, což se příliš neliší od ekonomické aktivity mužů. (viz tabulky 1.6. a 1.7.)

Míra zaměstnanosti žen je také vysoká a převyšuje průměr zemí EU. V roce 2001 byla míra zaměstnanosti žen v zemích EU 54,9 %, zatímco v ČR 57,0 %. Avšak recese v letech 1997-1999 a následný růst nezaměstnanosti v ČR způsobily pokles míry zaměstnanosti. Z části lze též pokles zaměstnanosti vysvětlit prodlužováním délky přípravy na povolání. V zemích EU je sice míra zaměstnanosti nižší, ale má dlouhodobě rostoucí tendenci.

Přes vysoké míry zaměstnanosti a ekonomické aktivity žen však existují rozdíly mezi muži a ženami na trhu práce. Téměř ve všech věkových skupinách produktivního věku jsou počty nezaměstnaných žen vyšší než počty mužů, největší rozdíl mezi muži a ženami je ve věkové skupině od 25 do 35 let. Míra nezaměstnanosti žen je proto vyšší než míra nezaměstnanosti mužů. (viz tabulka 1.11.)

Tabulka 1.14. Podíl žen na zaměstnanosti a nezaměstnanosti (%)

Podíl žen v % na

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

- zaměstnanosti

43,9

44,0

43,9

43,6

43,5

43,3

43,4

43,5

43,4

- registrované nezaměstnanosti

57,5

57,5

59,5

57,7

57,5

55,8

52,2

51,1

51,0

Pramen: MPSV, ČSÚ

Zaměstnavatelé zatím nevycházejí ženám příliš vstříc ve slaďování profesního života a péče o děti úpravou pracovní doby. Z tohoto důvodu je podíl žen pracujících na částečný pracovní úvazek velmi nízký (pouze 8,3 % žen ve srovnání s 33,4 % žen v EU). Celkově bylo v roce 2001 tvořeno částečnými pracovními úvazky pouhých 4,8 % všech úvazků, v porovnání s průměrem zemí EU dosahujícím úrovně 17,9 %. Práce na zkrácenou pracovní dobu má navíc v ČR dlouhodobě klesající tendenci.

Tabulka 1.15. Zkrácené pracovní úvazky

VŠPS

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

Podíl zkrácených pracovních úvazků na celkové zaměstnanosti (%)

6,2

6,5

6,2

5,9

5,8

5,6

5,5

5,2

4,8

Podíl žen na zkrácených pracovních úvazcích (%)

73,2

70,5

73,3

72,0

73,7

74,3

76,2

76,1

75,1

Pramen: ČSÚ

Počet podnikatelů se zaměstnanci i bez zaměstnanců (pracující na vlastní účet) v průběhu 90. let rychle rostl a v současné době se již prakticky neliší od zemí EU. Počet podnikajících žen je však výrazně nižší než počet podnikajících mužů. Podle údajů ČSÚ tvořily ženy v roce 2001 pouze 22,9 % podnikatelů se zaměstnanci a 29,1 % pracujících na vlastní účet, zatímco jejich podíl na celkové zaměstnanosti činil 43,4 %. Mezi ženami je 9,2 % podnikatelek, kdežto v EU jich je 11,1 %. Vyšší účast žen na podnikání bude nutné podpořit lepší nabídkou školících a poradenských služeb pro podnikatele a také služeb usnadňujících péči o děti a blízké osoby, a to nejen pro příjmově nadprůměrné jedince.

Tabulka 1.16. Podíl podnikajících osob na celkové zaměstnanosti (%)

 

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

Podnikatelé se zaměstnanci

2,7

3,2

3,8

4,1

4,0

4,2

4,1

4,1

3,9

Z toho podíl žen (v %)

22,1

21,8

24,1

22,4

22,8

23,2

22,7

23,1

22,9

Podnikatelé na vlastní účet

6,3

6,9

7,5

7,6

7,9

9,0

9,7

10,3

10,6

Z toho podíl žen (v %)

30,7

29,1

29,8

28,9

28,9

29,2

29,1

29,4

29,1

Pramen: Výběrové šetření pracovní sil, ČSU

Z dostupných šetření rozdílů výdělků žen a mužů jsou patrné podobné rozdíly jako v zemích EU. V roce 2001 činil podíl průměrné mzdy ženy na průměrné mzdě muže 74,4 %, ale v porovnání s rokem 1996 došlo ke zhoršení o 2,8 %. Podle výsledků zahraničních i domácích výzkumů nelze rozdíl v odměňování přičítat pouze diskriminaci ze strany zaměstnavatele. Ženy často dobrovolně volí zaměstnání méně časově náročná, spokojí se s méně kvalifikovanými a méně odpovědnými pracovními místy. Důvodem je nutnost propojit pracovní povinnosti s péčí o rodinu a děti, která spočívá téměř výhradně na bedrech žen.

Vedle mzdového znevýhodnění čelí ženy na trhu práce i jiné diskriminaci spočívající zejména v segregaci pracovního trhu podle pohlaví, včetně feminizace některých odvětví, v obtížnějším dosahování řídících a rozhodovacích pozic jak v podnikatelské, tak veřejné sféře, skryté diskriminaci osob pečujících o děti (vesměs však žen) a v neposlední řadě i v tendenci zaměstnavatelů propouštět v případě ekonomických potíží nejprve ženy a až poté muže.

Ačkoli zastoupení mužů a žen ve vzdělávací soustavě je vyrovnané a v rámci rekvalifikačních kurzů ženy dokonce převažují, určitá diskriminace žen ze strany zaměstnavatelů je patrná v případě dalšího profesního vzdělávání v podnicích. Účast žen je zde ve srovnání s účastí mužů výrazně nižší.

Rozdíly ve vzdělanostní struktuře dospělé ženské a mužské populace se zmenšují, takže pro mladou generaci kolem 30 let již nejsou příliš významné. Podle výsledků sčítání lidu z roku 2001 je podíl žen s terciárním vzděláním ve věkové skupině 30 - 34 let 13,1 % a mužů 13,9 %. Žen s pouhým základním či neukončeným vzděláním je v této skupině 7,8 % a mužů 6,8 %, zatímco rozdíly ve skupině nad 55 let jsou stálé velmi výrazné. Větší rozdíly jsou u mladé generace patrné pouze na úrovni středního vzdělání a to dokonce ve prospěch žen, které dosahují vyšší úrovně vzdělání zakončeného maturitou. Naopak muži častěji procházejí vyučením bez maturity.