Skupiny osob ohrožených sociální exkluzí

09.03.2009:

Vedle registrovaných uchazečů o zaměstnání ohrožených sociální exkluzí, kteří jsou blíže popsáni v části 1.1.4 Situace na trhu práce, existují skupiny osob, které z důvodu různých znevýhodnění nedosáhly sociálního začlenění v přirozeném prostředí. Patří mezi ně zejména příslušníci etnických skupin, osoby žijící nebo vracející se z ústavní péče, osoby propuštěné z výkonu trestu, osoby dlouhodobě pečující o osobu blízkou, děti a mládež žijící ve znevýhodněném prostředí, oběti obchodu s lidmi, oběti domácího násilí, občané bez přístřeší. Tyto osoby musí být zpravidla ochraňovány před hmotnou nouzí dávkami sociální péče a řada z nich využívá i široké sociální sítě. Statisticky nejsou tyto skupiny systematicky sledovány, což omezuje možnosti analýzy.

Hlavní problémy vybraných skupin osob ohrožených sociální exkluzí:

  • Etnické menšiny - nízký podíl v populaci, ale dlouhodobě poroste. Problém příslušníků romské komunity (1,5 - 2 % populace, což činí cca 150 až 200 tis. osob) - vysoká nezaměstnanost, nízká kvalifikace, nízká motivace k práci a vzdělávání, závislost na sociálních dávkách, dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost. Ve způsobu zaměstnání převládá příležitostná práce. Cesty je potřeba hledat v otevření možnosti lepšího a atraktivnějšího zaměstnání prostřednictvím inovačních opatření, zejména na lokální úrovni.
  • Zdravotně postižení - významnou bariérou pro vstup na trh práce je především kombinace následujících faktorů: nižší kvalifikace a vzdělání, vyšší věk, vyšší nemocnost a zdravotní omezení. Celkově je zájem zaměstnavatelů o zaměstnávání zdravotně postižených malý. Bariérou vstupu na trh práce (dlouhodobé nezaměstnanosti či ekonomické neaktivity) je slabá naděje na získání zaměstnání a často i demotivující vliv sociálních dávek pro osoby s nízkou kvalifikací s potenciálně nejnižšími výdělky v zaměstnání.
  • Osoby s nízkou kvalifikací tvoří 1/3 osob v evidenci úřadů práce. Hlavní bariérou při jejich zařazení na trh práce je nízká motivace, závislost na sociálních dávkách, malá aktivita a neexistence systému celoživotního učení. Ke konci roku 2001 bylo v evidenci úřadů práce 145.243 uchazečů se základním vzděláním a 3.200 uchazečů s neúplným vzděláním či bez vzdělání.
  • Osamělí rodiče, kteří pečují o nezletilé děti mají ztíženou situaci na trhu práce zejména z důvodu časté nemocnosti dětí, z důvodu absence nebo ekonomické nedostupnosti návazných služeb. Mají specifické požadavky na strukturu pracovní doby, což je pro zaměstnavatele málo atraktivní. V roce 2001 pobíralo 145.604 osamělých rodičů sociální příplatek.
  • Mládež ze znevýhodněného sociálního prostředí, včetně dětí z dětských domovů je více ohrožena sociální exkluzí zejména pro absenci životních vzorů, podle kterých by utvářeli své životní hodnoty. Často se jedná o jedince s nízkým vzděláním a kvalifikací, s řadou vztahových problémů. Jsou snadno ovlivnitelní, rychle si zvyknou a přizpůsobí životu bez pravidelné docházky do práce. Řada z nich potřebuje podporu i v ostatních oblastech života, např. v bydlení, péči o domácnost, komunikaci a dalších. V roce 2001 byl celkový počet dětí umístněných v ústavních zařízeních pro výkon ústavní, nebo ochranné výchovy 7.222.
  • Starší osoby, které ztratily zaměstnání - uchazeči v kategorii nad 50 let mají ve většině sníženou adaptabilitu na nové požadavky trhu práce, malý zájem o rekvalifikaci, protože si nevěří a mají malou ochotu na sobě pracovat. Obtíže při jejich zaměstnávání jsou zejména proto, že mezi těmito uchazeči je nemalý podíl nízkokvalifikovaných uchazečů, uchazečů se zdravotním postižením a uchazečů s málo žádanou profesí na trhu práce. Ke konci roku 2001 bylo v evidenci úřadů práce 79.088 uchazečů o zaměstnání starších 50 let.
  • Bezdomovci většinou nedisponují žádnými prostředky a příležitostmi, mají ztížený přístup k sociální pomoci, jsou ve společnosti stigmatizováni, mají nízkou sebedůvěru a tendence k sociální izolaci.
  • Osoby po výkonu trestu jsou trestem stigmatizovány a stávají se neumístitelnými na trhu práce, i když většina z nich by byla schopna se uživit vlastní prací. Poskytování sociálních služeb není dostatečně propojeno s činností úřadů práce, přestože se problémy musí řešit komplexně: ubytování, hmotné zabezpečení, psychologické poradenství, motivace, rekvalifikace, umístění na trh práce atd. V České republice bylo v roce 2002 ve výkonu odnětí trestu přibližně 16.500 osob.
  • Osoby závislé na drogách mají tendenci k sebeuzavírání, většinou se nechtějí užívání drog vzdát a to je hlavní příčina problémů ve vztahu s institucemi. Problémem je pro ně získání veškerých dokladů, které jsou nezbytné k legálnímu zaměstnání, k zajištění sociálního zabezpečení i bydlení. V České republice je odhadováno 26.000 problémových uživatelů drog.

Různorodost příčin a kombinace různých typů znevýhodnění vyžaduje individualizaci postupů vedoucích k lepšímu vzdělání znevýhodněných osob a ke komplexnímu řešení jejich přístupu na trh práce.

Cílem sociální pomoci státu je kompenzování sociálních důsledků a odstraňování bariér vyplývajících ze společenského znevýhodnění v důsledku sociální události, vyrovnání příležitosti občanů k rovnoprávné účasti na ekonomické aktivitě a společenském životě, zmírnění nebo odstranění dočasné nepříznivé sociální situace a zabezpečení základních životních potřeb občanů, kteří se ocitli v hmotné nouzi. Sociální pomoc umožňuje tyto situace řešit a napomáhá tak kvalitnějšímu způsobu života jednotlivců, skupin a společenství. Sociální pomoc se realizuje prostřednictvím poskytování dávek anebo sociálních služeb fyzickým osobám, případně skupinám osob v nepříznivé sociální situaci.

V České republice existuje poměrně široká síť zařízení sociální péče provozovaných státem a nestátními neziskovými organizacemi (v důsledku druhé fáze reformy veřejné správy v ČR budou zařízení sociální péče provozované státem převedena na Krajské úřady). Počet a kapacita těchto zařízení se postupně rozšiřuje. Podle jednotlivých typů poskytovatelů se na poskytování služeb sociální péče v roce 2001 podíleli státní poskytovatelé 54,5 %, obce a města 25,7 %, církve 12,9 %, ostatní nestátní neziskové organizace a fyzické osoby 6,9 %. Převažujícím typem sociálních služeb v ČR je ústavní péče, která je poskytována občanům i v případech, kdy celodenní a komplexní péče není potřeba. Z tohoto důvodu je třeba podporovat rozvoj alternativních služeb k ústavní péči, které aktivně podporují setrvání uživatele v jeho přirozeném prostředí, případně mu pomáhají se do něho navrátit.

Nestátní neziskové subjekty vyvíjející veřejně prospěšnou činnost v sociální oblasti představují, vedle výše uvedených obecních, krajských a státních poskytovatelů sociálních služeb, podstatný a důležitý prvek ve vytváření nabídky sociálních služeb určených osobám, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci. Svou činností se tak zásadně podílejí na vytváření občanské společnosti. Jejich aktivity jsou podporovány prostřednictvím dotací ze státního rozpočtu na základě předložených projektů pro cílové skupiny. Tento systém financování je nejistý a závislý na každoročním schvalování státního rozpočtu. Působí jako překážka dlouhodobému rozvoji neziskového sektoru jak v oblasti nabízených služeb, tak i v oblasti rozvoje lidských zdrojů.