Cestovní ruch

10.03.2009:

Počátkem 90. let zaznamenal cestovní ruch (CR) v ČR dynamický rozvoj. Velmi rychle se privatizoval a absorboval značnou část uvolňovaných pracovníků z primárního a sekundárního sektoru. Výrazně tak přispěl k řešení nezaměstnanosti. V letech 1995-2001 vzrostl počet podniků v pohostinství a ubytování o 32,3 % a počet zaměstnanců o 12,0 %.

Rozvojový potenciál sektoru CR je dán zejména atraktivitou turistických center ČR. Předností podniků CR z hlediska tvorby pracovních příležitostí je vysoká závislost na živé práci. Sektor CR nabízí vedle pracovních míst s vysokou a zejména střední kvalifikací množství míst, které kvalifikaci nevyžadují, což umožňuje např. zaměstnávat osoby sociálně ohrožené. CR vytváří i řadu pracovních příležitostí pro osoby hledající uplatnění na kratší pracovní dobu.

Pro podnikání v cestovním ruchu jsou typické rodinné, malé a střední podniky (cestovní kanceláře, průvodcovské služby, ubytovací zařízení, stravovací zařízení apod.) s počtem zaměstnanců 0 - 20 osob. Většinou jde o flexibilní podnikatelské jednotky, které se snadno přizpůsobují potřebám trhu. Vývoj struktury podnikatelských subjektů vykazuje pozitivní trend přesunu od podnikatelů hospodařících na vlastní účet k podnikům se zaměstnanci.

V odvětví CR je poměrně široký prostor pro uplatnění žen-podnikatelek. V roce 2001 představovaly ženy 36,6 % podnikatelů; průměr za národní hospodářství činí 26,4 %. Podíl žen na celkové zaměstnanosti v odvětví CR se pohybuje kolem 60 %.

V ČR existuje poměrně hustá síť školských zařízení, která připravují odborníky pro CR. Síť středních odborných učilišť a středních odborných škol je víceméně rovnoměrně rozložena i regionálně s přihlédnutím k hustotě osídlení jednotlivých regionů. Rozšiřuje se i kapacita studijních oborů VOŠ a VŠ se zaměřením na CR.

Ačkoliv nabídka vzdělávání je poměrně rozsáhlá, přetrvává problém nedostatku kvalifikovaných pracovních sil v sektoru CR. Chybí především odborníci na problematiku regionálního managementu a destinačního managementu. Ti jsou důležití nejen z hlediska tvorby ucelené nabídky produktů a služeb CR, ale zejména z hlediska stanovování vývojových trendů CR a naplňování jejich potřeb. Dalším problémem je skutečnost, že teoretická ani praktická příprava absolventů škol nesplňuje požadavky podnikatelů na kvalifikaci pracovníků. Partnerské vztahy škola - podnikatelé v praxi nefungují. Ochota investovat do dalšího vzdělání a odborné přípravy pracovníků je malá. Další odborné školení zaměstnanců je omezeno většinou na krátkodobé kurzy. Šetření o dalším vzdělávání zaměstnanců v roce 1999 prokázalo, že malé podniky do 50 zaměstnanců, kam patří i většina podniků CR, vysílají pouze 23,5 % zaměstnanců do kurzů ve srovnání s 50,8 % v podnicích nad 250 zaměstnanců.

Vzdělávací, školící a poradenské služby pro zájemce o podnikání a podnikatele v CR nejsou dostatečně rozvinuty i vlivem neexistujícího systému podpory celoživotního vzdělávání. Není zavedena systematická příprava odborníků veřejné správy, zejména regionálních orgánů, včetně rozvojových agentur CR se zaměřením na regionální marketing a management CR.

Partnerství veřejné správy, vzdělávacích zařízení, podniků cestovního ruchu a asociací CR při stanovení profilů absolventů škol a spolupráci v oblasti dalšího odborného vzdělávání pro CR není dostatečně rozvinuto.