Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta

10.03.2009:

Před rokem 1990 patřila Česká republika z hlediska kvality životního prostředí mezi nejzatíženější regiony v Evropě. Byly poškozeny všechny složky životního prostředí. V současné době se situace výrazně zlepšila v důsledku poklesu průmyslové výroby a významným investicím do environmentálních opatření. Mezi nejzávažnější problémy přes značné zlepšení dnes patří staré ekologické zátěže (průmyslové podniky), kontaminace vody (stále velké procento znečištění), půdy, následky těžby neobnovitelných přírodních zdrojů a znečištění ovzduší v důsledku zvyšující se intenzity dopravy.

Restrukturalizace průmyslu a energetických zařízení v těchto regionech přinesla v posledním desetiletí vysokou nezaměstnanost. Environmentální vzdělávání a výchova je již sice součástí oficiálních vzdělávacích programů prakticky na všech úrovních, dosud je však podceňována integrita environmentálních problémů s ekonomicky sociálními aspekty udržitelného rozvoje, jehož princip byl v rámci Agendy 21 přijat již v roce 1992 (na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro) a následně potvrzen v září 2002 na konferenci v Johannesburgu. Ochrana ŽP je dosud často kladena do protikladu s hospodářským rozvojem, a to jak ze strany průmyslu, tak ze strany úřadů i některých ekologických organizací. Podceňován je význam dobrovolných aktivit podniků (např. zavádění eko-manažerských systémů) i zásadní důležitost spolupráce (vč. Dobrovolných dohod) mezi podniky, regulačními orgány a veřejností, která se ještě zvýrazní při uplatňování zákona o integrované prevenci a omezování znečištění a o integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci), který vstupuje v platnost začátkem roku 2003.

V daných souvislostech je proto zcela nezbytné rozšířit působení EVVO na všechny složky společnosti. Vazby na vzdělávací politiku ve školství jsou zabezpečeny prostřednictvím Státního programu EVVO ČR, kde jsou uvedeny povinnosti příslušných ministerstev, a též prostřednictvím meziresortní pracovní skupiny. Zmíněné vazby rovněž zabezpečuje dvoustranná Meziresortní smlouva mezi MŽP a MŠMT. Environmentální výchova je průběžně zapracovávána do rámcových vzdělávacích programů tak, aby se nevyučovala izolovaně, ale aby se stala tématem průřezovým.

Byl zpracován rámcový program pro mateřské školy a pro základní školy, pro střední školy (kde je nutno rozlišit typy programů podle typu střední školy) se na tvorbě rámcových programů pracuje.

Na vysokých školách, konkrétně na všech 9 pedagogických fakultách v České republice, je environmentální výuka zařazena, i když název i obsah předmětu se liší. Povinný nebo povinně volitelný je však tento předmět pouze pro budoucí učitele prvního stupně základní školy, pro budoucí učitele druhých stupňů je povinná pouze pro aprobaci občanská výchova.

Na nepedagogických fakultách připravujících učitele je environmentální výchova zařazována v rámci aprobačních předmětů biologie, geografie, chemie, ochrana životního prostředí. Studijní obor výhradně zaměřený na environmentální výchovu je na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, v oboru "Učitelství ochrany životního prostředí".

V České republice sice působí řada nestátních neziskových organizací, kulturních a vzdělávacích zařízení, institucí pro využívání volného času dětí a mládeže apod., které se zabývají environmentálními aktivitami jsou však nerovnoměrně rozmístěny a mnohé jsou nedostatečně technicky a personálně vybaveny a působí v nevyhovujících prostorových podmínkách. Např. Centra ekologické výchovy (CEV) Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) mají průměrně 1 zaměstnance a jejich práce závisí na dobrovolnících jejich mateřské organizace. Optimálně by měla mít 3 - 5 zaměstnanců, 1 - 2 muže na civilní službě a alespoň 10 externistů.

V České republice působí více než 600 nestátních neziskových organizací, kulturních a vzdělávacích zařízení a institucí pro využívání volného času dětí a mládeže s orientací na environmentální aktivity. Tyto organizace nejsou žádným způsobem centrálně evidovány a uvedený počet vychází z kvalifikovaného odhadu MŽP. Počet osob - v naprosté většině dobrovolníků, které jsou v těchto organizacích sdruženy, přesahuje 10 000. Jen malá část těchto organizací ovšem disponuje potenciálem, který by jim umožnil soustavnější práci pro širší veřejnost (cca 100 organizací).

Uplatňování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v praxi naráželo na tyto problémy:
 

  • nekoncepční přístup některých ústředních orgánů,
  • nedostatek koordinační činnosti na jednotlivých úrovních řízení
  • absolutně nevyhovující nedostatečné financování
  • nedostatek pracovníků.

Centra environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (plošně v rámci ČR) jsou různého charakteru a bývají zaměřena na určité cílové skupiny. Jejich přesný počet nelze specifikovat, statistika tohoto druhu není sledovatelná. Můžeme pouze říci, že v rámci veřejné zakázky rozvojového programu MŽP - Národní sítě center a středisek environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty se ročně zapojuje přibližně 60 center a středisek NNO z počtu cca 100 subjektů NNO, které se přímo specializují na oblast EVVO. Navíc se počet těchto organizací stále mění. Od roku 2000 je zadání zakázky zaměřováno systémově jako plnění vybraných úkolů Akčního plánu Státního programu Environmentálního vzdělávání a výchovy.

EVVO se ale zabývají i organizace jiného typu, např. odborné a vědecké společnosti, kulturně vzdělávací instituce, instituce nebo organizace zřizované státní správou, specializované školy a vzdělávací zařízení atp. Dokonce zaznamenáváme i aktivity některých komerčních subjektů.

Základní environmentálně vzdělávací programy pro určité cílové skupiny:
 

  1. environmentálně vzdělávací, výchovné i osvětové programy pro veřejnost - při Správách chráněných krajinných oblastí a při Správách Národních parků návštěvnická centra - centra a střediska nestátních neziskových organizací (Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Centra Českého svazu ochránců přírody, Centra Dětí Země, Hnutí Duha. Další NNO nesystémově, občasně) - Síť ekologických poraden (STEP)
  2. environmentálně vzdělávací, výchovné i osvětové programy pro děti, mládež a environmentálně vzdělávací, výchovné i osvětové programy pro školy a vzdělávání pedagogických pracovníků - centra nestátních neziskových organizací (Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Centra Českého svazu ochránců přírody, sdružení Tereza, Kluby ekologické výchovy, Centra Dětí Země - Domy dětí a mládeže - přírodovědné kroužky (pouze pro děti a mládež)
  3. environmentálně vzdělávací, výchovné i osvětové programy kulturně vzdělávací - přírodovědná muzea nebo část muzeí s přírodovědnou tématikou, - knihovny (odborné i veřejné) - v zoologických zahradách centra, která mají své speciální environmentálně vzdělávací a výchovné programy - ve hvězdárnách a v planetáriích
  4. specializované environmentální poradenství pro veřejnost a pro podnikovou sféru - Síť ekologických poraden (STEP) nestátních neziskových organizací (nekomerční charakter) - České ekologické manažerské centrum (nekomerční charakter) - Komerční environmentální poradenství.