2.5.2. Sociálně demografická situace na venkově

05.02.2009:

Venkovský prostor lze podle metodiky EU a metodiky tradičně používané
v ČR popisovat na několika hierarchických úrovních.

Do venkovského prostoru ČR podle metodiky EU spadaly na úrovni NUTS III
(i NUTS II) k 1. lednu 2001 s výjimkou Prahy a Moravskoslezského kraje (Ostravsko) všechny vyšší územně správní celky státu a zahrnoval 92,3 % rozlohy státu. Obce v takto vymezeném venkovském regionu tvořily 95,2 % všech obcí a žilo v nich 76,1 % obyvatel ČR.

Venkovský prostor ČR na úrovni NUTS IV (okres) podle metodiky EU zahrnoval 64 okresů - v tom 9 "výrazně venkovských" a 55 "venkovských" okresů. Žilo v něm 66,5 % obyvatel ČR (6 % ve "výrazně venkovských" okresech a 60,5 %
ve "venkovských" okresech) a zahrnoval 90,9 % rozlohy státu ("výrazně venkovské" okresy 15,5 %, "venkovské" okresy 75,4 %). Podíl pracujících (ekonomicky aktivních) obyvatel v něm činil 45,1 % ("výrazně venkovské" okresy 45,6 %, "venkovské" okresy 45 %).

Venkovský prostor ČR zahrnoval podle metodiky EU na úrovni NUTS V (lokální úroveň - obce) 79,2 % z celkového počtu obcí a 75 % rozlohy státu.
Žilo v něm 22,5 % obyvatel z celkového počtu obyvatel ČR. Sídelní struktura se meziročně výrazně nezměnila. Analýza podle velikostních kategorií venkovských obcí svědčí o ohrožení stability osídlení především menších obcí v ČR.

V obcích do 2 tis. obyvatel - považovaných v ČR tradičně za venkovské - v roce 2001 žilo 26 % obyvatelstva. Venkovské obce se vyznačují nižším podílem obyvatelstva v produktivním věku na trvale bydlícím obyvatelstvu (63,9 % oproti národnímu průměru 65,3 % ).